Žárlivost (1. díl)

Vztah – Rozpad

Mám velmi žárlivého přítele, který mi kontroluje mobil a zakazuje mi stýkat se s mými kamarády. Přitom já ho nechám, aby své kamarády neopouštěl.
Jiřina K., Praha

mgr-oto-kronradPodle Wikipedie je žárlivost jedna z lidských nemocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o celý komplex negativních emocí – hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti.

Podle papeže Františka: „Žárlivost je ďáblova práce, kdežto Duch Svatý přináší jednotu.“ Pokud papež hovoří o „ďáblových zbraních“, namísto rohů, bodáků a pekelného ohně zmiňuje právě žárlivost, závist a pomluvy, tedy vlastnosti, které lidi rozdělují a ničí v nich radost ze života.

Můj velký učitel, slavný psychiatr, matrimoniolog a grandolog MUDr. Miroslav Plzák, CSc., (1925–2010), se jako první pokusil nevěru definovat. Namísto definice ale popsal „žárlivecký paradox“. Důkazem věrnosti podle předků může být pouze panenství nebo důsledně použitý pás cudnosti. Ale i ty se snaží bojovat pouze s věrností sexuální, nikoli citovou nebo myšlenkovou.

Upozorňuji však, že chození s rozžárleným partnerem může být vždy velmi nebezpečné. Vztah s ním je totiž znehodnocen žárliveckými výčitkami, slíděním, kontrolami atd. Vysvětlete mu prosím, že podstatou žárlivosti je vyrovnat se s takzvaným „žárliveckým paradoxem“ – tedy se skutečností, že nevěra je jev možný a přitom utajitelný, zatímco věrnost je nedokazatelná! Nebude-li schopen pochopit skutečnost, že žádným vztahem si nemůže být jistý, bude žárlit a nakonec se stejně rozejdete. Navíc k současné kultuře mileneckého vztahu rozhodně patří, aby Vám kontakt s Vašimi kamarády toleroval.

(c) Oto Kronrád. GRAND® (18.7.2015), Deníky VLP (25.7.2015)