Frekvence vyznání lásky

Vztah – Milenectví

Někdy mám pocit, že jsem asi nějak zvláštní. Jsem sice žena, ale přesto nemám ráda takové ty prázdné řeči partnerů o tom, jak moc mě milují, jak jsem jejich květina nebo hned celá zahrada, slunce, měsíc, naděje, životní štěstí a já nevím co ještě. Poznala jsem, že ti chlapi, kteří je vedou, mě vždy zklamali nejdříve. Co si o tom myslíte?
Ivana S., Kladno

mgr-oto-kronradKdyby to bylo možné, dekoroval bych Vás na „dokonalou ženu“. Váš postřeh je totiž přesný. Muži, kteří neustále jen vyznávají lásku, v ní často bývají úplně nespolehliví. Chtějte ale od svého partnera nejen spolehlivost, ale pokud je toho schopen také trochu humoru. Věřte mi, že nějaké to odlehčení dialogu přináší mnohem víc, než prázdné romantické štěbetání. Někdy i lahodné mlčení má něco do sebe. Když si například sama chvíli něco čtete nebo vaříte a muž, když si u toho třeba rovná svoji sbírku známek nebo si ťuká něco do počítače, to je ideální stav. Pro vztah to má totiž mnohem větší přinos, než nějaké prázdné řeči.

Přesto přiznávám, že nejste ani tak zvláštní, jako spíše výjimečná. Ve většině z nás je totiž zakleto ono romantické vnímání lásky z 19. století. Většina žen se domnívá, že je na muži, aby je každodenně ujišťoval, že je má rád. A to pokud možno ještě vždy způsobem zcela originálním a věrohodným. Někteří muži toto ale nedokáží a ženy jim pak mají důvod vyčítat, že nejsou dostatečně milovány. Feministky ženám namlouvají, že se tak romanticky muži mají chovat v každém případě. Výsledkem všeho pak je, že muže láska až příliš brzy otráví.

Každý zamilovaný pár má jinou potřebu frekvence vyznání. Žádný extrém zde není dobrý. Takže závěrem jen krátké povzdechnuti: „Kéž by takových, jako jste Vy, bylo v jednadvacátém století vice!“

(c) Oto Kronrád. GRAND® (2.8.2014), Deníky VLP (9.8.2014)