Chvála víkendovým vztahům

Ano, má a dokonce velkou perspektivu. Z Vašeho dopisu lze vysoudit, že se spolu stýkáte o víkendech a věřte mi, že víkendové milenecké vztahy, jakož i víkendová manželství nejdéle vydrží. Při nich se totiž minimalizuje ta drobná hašteřivost korodující vztah při každodenním kontaktu. Jste si navíc vzácnější, a proto se na sebe můžete doopravdy těšit.

Ovšem i víkendové vztahy s sebou přinášejí určitá rizika, jako je odcizování. Při něm se oba partneři postupně naučí své problémy řešit sami a jeden nich získá falešné přesvědčení, že na vše stačí sám a toho druhého už ani nepotřebuje.

Dalším rizikem je výchova dětí. Ta běžně vyžaduje otce i matku a partneři, kteří spolu mají děti by si měli zvolit jasnou strategii ve výchově, kterou budou dodržovat.

Dalším rizikem může být po měsících nebo po letech následný návrat k tradičnímu partnerství nebo manželství. Je třeba si na sebe ve větší míře "znovu zvyknout".

Zároveň vztah, kdy se partneři vidí jen o víkendech, nebývá zatížen zbytečnými hádkami a spory, protože na ně jednoduše není čas. Žárlivost také není při víkendovém vztahu na pořadu dne, protože na ní jaksi nezbývá čas. Víkendovým manželům vážně nezbývá než si důvěřovat a zbytečně se nepodezřívat z nevěry a podobně.

Člověk totiž umí toužit jen po tom, co právě nemá. A to těšení a toužení jsou významným vazebným fenoménem všech párových vztahů.

(c) Oto Kronrád. GRAND^® (11.7.2015), Deníky VLP (18.7.2015)