Manželská nevěra

Vztah – Rozpad

Tvrdit, že se nemá psát o nevěře, je totéž jako tvrdit, že se nemá psát o salmonelóze. Nevěra je skutečně pohroma manželství. Ovšem pohroma mající několik zvláštností.

Provozuje-li ji jeden z partnerů a pohromou se teprve stává, odhalí-li ji ten druhý. Pro toho, kdo odhalí nevěru druhého, je nevěra jev bolestivý, byť ne vždy. Jsou případy, kdy nevěrný si přeje, aby i ten druhý byl nevěrný, aby zaplašil své výčitky svědomí.

Stává se těžkou chorobou manželství, pokud se nevěrný partner do mimomanželské milenky zamiluje bezhlavě, lépe řečeno tupohlavě zamiluje a jako africký buvol opustí rodinu se s dvěma malými dětmi. Ta se nejlépe doma diagnostikuje, protože onen mimomanželsky zamilovaný sedí a tupě hledí před sebe a třese se strachy, aby mu milenka nezahýbala, protože on sám je ženatý.

S menším rizikem rozvodu je nevěra promiskuitní. Jeden z partnerů střídá nepřetržitě milence či milenky. Promiskuitní manžel nebo manželka dovedou obvykle nevěru skrýt. Hrozí jsem, že někdy (spíše zřídkakdy) se promiskuitně nevěrný přihlouple zamiluje do své milenky a rozvádí se.

Zajímavá je nevěra bigamická. Častěji muž než žena má celý život stále stejnou manželku i milenku. Je to poněkud nepochopitelné.

Jedině uznání schopná je nevěra genšovská nebo též podle prezidenta asociace manželských poradců PhDr. Šmolky nevěra rekreační. Milenci se scházejí občas, popovídají si, pozasmějí se a s pevným příslibem, že se nikdy nerozvedou, odejdou za svými legálními partnery. Lze o ní říci, že je osvěžující zvláště pro manželský sex a nikdy nezkazí zbytečně nezletilcům jejich dětství.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.