Jednostranné manželské usmiřování

Vztah – Rozpad

Usmiřování je proces probíhající jak v prostoru „bdělého vědomí“, tak v prostoru „chování“. Křičet, vyčítat, urážet, jsou slovní projevy chování. Jejich citový doprovod, to jest kvalita nepřátelských emocí, jsou třeba zloba, nenávist nebo naopak lítost. Takto zní popis hádky. Hádka v manželství řešena být musí. To jest k usmíření dojít musí, jinak se hádka řetězí, zvyšuje se délka a četnosti hádek a hrozí tak rozvrat jednotlivých složek soužití.

Jednostranné manželské usmíření spočívá v tom, že jeden z manželů, ač ví, že je v právu, ustoupí.

Takový manželský partner, který ustoupí, bývá obvykle psychicky vyzrálejší a nemusí se dopouštět ničeho nesvéprávného, pokud obsah hádky je jalový, nevěcný. Třeba co bude nebo nebude za dvacet let. Nejvýše neústupného partnera hýčká a případně podporuje jeho vrozenou neústupnost.

Něco úplně jiného je jednostranné manželské usmiřování, kdy jeden z partnerů ustoupí v instrumentálních návrzích, to jest v návrzích, z nichž vznikne rozhodnutí o společném soužití. Takový partner se jednostranně usmíří jen proto, aby byl doma klid. Klid možná nastane, ale v partnerovi, který se takto jednostranně usmiřuje se městná zvláštní odvetné nepřátelství, zvláště pokud je zjevné, že jednostranným usmířením mu vzniká nějaká újma. Zásadně platí: hádce se v manželství nevyhneme, ale musíme ji umět ukončit. A ukončit neznamená vždy ji vyřešit, ale přerušit, utnout.

Takže ve sporu o bezvýznamnou záležitost je dokonce správné jednostranně ustoupit, i když vím, že mám pravdu, ale ve sporech o soužití (instrumentální spory) je jednostranné ustupování nebezpečné, protože vzbuzuje pocity odporu a nepřátelství v tom partnerovi, který se jednostranně usmířil.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.