Dynamika nevěry

Vztah – Rozpad

Jsme nevěrní proto, že výše sexuální slasti s jedním partnerem klesá a je vyšší s partnerem jiným. Tak to máme zapsáno již ve svých genech. Byla-li samička vyšších savců oplodněna více samci, byla zajištěna kvalitnější reprodukce rodu. To samozřejmě není návodem, jak zplodit nového človíčka lidského rodu!

To za prvé, za druhé jsme trochu dětinští a chceme všechny ty procesy zamilovanosti prožít vícekrát než jednou. Manželství je manželství a má jiné radosti a strasti než milenectví, jenomže milenectví nelze v jeho plné podobě nacpat do manželství.

A tak dochází k nevěře v domnění, že v nějakém vztahu zůstane věčné milenectví.

Takto ovšem nikdy nevěrný partner svou nevěru nevysvětluje. Zde panuje zákon o vysvětlení jevu čímkoliv. Nevěrný manžel začne tvrdit, že se doma tak nějak neseberealizuje, že ztrácí své vlastní já, svou vlastní identitu, že duševně chřadne nebo že cosi velikého na něho padlo jako vrata od stodoly. Od jedné ženy musel manžel vyslechnout, že mu byla nevěrná, protože ho chtěla uchránit sama před sebou. „Já bych tě zahubila, Richarde, pochop mě“, kvílela světnicí (obývákem) a padala na kolena, zatímco Richard se chystal jí rozčtvrtil ústa.

Nevěru, kvůli níž se manželé rozvedou, je nutno chápat skutečně jako úhyn vztahu, jako jeho zhroucení.

Je-li nevěra nemocí manželství, je správné vědět, že pídit se po ní je jako pídit se po tom, jak získat salmonelózou. To je její zvláštnost. A tuto zvláštnost lze formulovat takto: Pídit se po nevěře druhého je náznak poruchy, která později hubí a pokřivuje vztah. Říkáme tomu příznaku žárlivost. Jak už víme, nemá řešení. Ovšem jinak nevěru musíme hodnotit nejen z morálního hlediska, ale prvoplánově. Nevěra ohrožuje manželství pohlavní chorobou a těhotenstvím milenky.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.