Provinění ve vážném vztahu III.

Vztah – Partnerství

Napadne-li nás že ten druhý se na mně provinil, zkoumám vždy, ve které základní proměnné vztahu to bylo. Minule jsme hovořili o provinění „na lásce“ a provinění „na sexualitě“. Zbývá nejdůležitější provinění a to „soužití a dorozumívání“. Zatímco provinění v lásce a sexualitě jsou ze všech hledisek problematická provinění, jsou provinění v soužití a dorozumívání dosti přesně určitelná.

Provinění v soužití ovšem můžeme uznat jedině, mají-li partneři jednotlivé složky soužití uspořádány dohodou a současně mají zajištěno, jak se zachovají, pokud nastane něco, co v dohodě (úmluvě, smlouvě) obsaženo není. Proviněním je pak jedině nedodržení úmluvy. Je svým způsobem strašné a současně pro vztah paradoxní (neřešitelné), že provinění lze trestat jedině odvetou. Ovšem nikdy pokud se něco stane poprvé. Odveta je na místě, pokud ten druhý své provinění na soužití opakuje (nedodrží dohodu, ač byl upozorněn, že už ji jednou porušil). Má to početná úskalí, například je zřejmé, že úmluvu nebude dodržovat méně závislý partner, zatímco závislejší se bude obávat provést odvetu. A tak mlčky trpí a otročí. A v tom je celé to nebezpečí rovnoprávného páru, že neobsahuje příliš mnoho neřešitelností, závislých mimo jiné na morálce partnerů a ta se, jak víme, dokáže měnit.

Zvláštním proviněním je neumět se dorozumívat. Vést rovnoprávný dialog je umění, a proto provinění v dorozumívání je obvykle neobratnost, neschopnost, neznalost. Výsledkem takové neschopnosti je hádka při jakékoliv neshodě. Aby se manželé nehádali, musí být zacvičeni, nestačí poučení. Takže budiž pochváleno každé manželství, kde se manželé naučí smířit se po každé hádce v průběhu dvou hodin.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.