Provinění ve vážném vztahu II.

Vztah – Partnerství

Připomeňme si, že vážný vztah je určen třemi proměnnými a jedním regulativem.

  1. Láskou milující přibližně po jednom roce známosti znaky lásky manželské, nikoliv milenecké.
  2. Soužitím. Nezáleží na formě soužití, kterou jsme zvolili.
  3. Sexualitou, to jest vzájemným sexuálním porozuměním až po úplné neporozumění.
  4. Dorozumíváním, jež tři výše uvedené proměnné reguluje. Je regulativem manželství jako společenského jevu.

Je vhodné, pokud chceme druhého obvinit, uvědomit si, ve které položce nastalo pochybení, nejlépe chyba. Zkoumejme vždy vše, co nám připadá jako vina, nejdříve z hlediska chyby.

Povšimne-li si žena, že její partner muž už tak nehoří, jako kdysi, usoudí jednak zkratkovitě, jednak z neznalosti, že muž se provinil tím, že už jí tolik nemiluje.

Pokud mě můj partner přestává milovat, je to důsledek vždy dvou závažných okolnostní a to, že já, nikoliv on, jsem nějak pochybil, a potom je to důsledek partnerské milostné lásky, která se, jak už víme, ve svých projevech mění.

Považujeme-li žhavou mileneckou lásku za jedině přípustnou formu lásky, budeme jednoho dne zaskočeni a bez ohledu, zda se mýlíme, či nikoliv, budeme hodnotit úbytek lásky druhého jako provinění. V lásce se lze provinit snad jedině tím, že tvrdím, že miluji milenecky, zatímco miluji manželsky. Jenomže proč to dělám? Především proto, abych udržel vztah, protože mně na něm záleží.

Platí, že v lásce mohu vyhrát nebo prohrát a prohra není přece provinění toho, kdo vyhrál.

Totéž platí o sexualitě v dlouhodobém vztahu. Nikdo nemůže za to, že po dvou letech vztahu to není takové jako na počátku. Obviňovat tu znamená nutit druhého, aby se vymlouval a model: obvinění – výmluva, vyvolá hádku, kterou obvykle neumíme zakončit.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.