Párové dorozumívání

Vztah – Partnerství

Hádat se, kdo má a nemá pravdu, patří k lahodným občerstvením manželského dorozumívání. Slovo „pravda“ bylo jednak zneužito, jednak znehodnoceno. Existuje vědecká pravda, pravidvé svědectví a pravdomluvnost. Všechny ostatní „pravdy“ jsou filozofické a někdy nejsou ani srozumitelné. Například „žít v pravdě“ je často užívaná metafora, která mně toho příliš neříká.

Ve vážném vztahu muže a ženy má obvykle největší význam ta třetí pravda, zvaná pravdomluvnost.

Je nutné rozlišovat lež jako něco ošklivého a nemluvit pravdu, kdy není jednoduché posoudit, do jaké míry vzniká zlo. Nemohu přece zloději říci, kde mám uschované peníze jen proto, abych mluvil pravdu, nemohu kamarádovi říci, že si vzal ošklivou manželku a nemohu se šťastné matce podívat do kočárku a říci „Vy máte ale ošklivé dítě, s kým ho máte?“. To jsou samé nepravdy, tak řečené zbožné lži, kdy pravda by byla urážlivá a nevkusná.

Pravá odsouzeníhodná lež je, pokud nemluvím pravdu ve svůj prospěch na úkor někoho jiného. To je špinavé a ohrožující.

Jsou případy, kdy třeba vím, že manžel se zdržel v hospodě s kamarády a přesto se ho zlým arogantním způsobem zeptám: „Kdes byl?!“ To jsou tak zvané imperativní otázky, kdy mi jde o to druhého zmasakrovat a přinutit, aby lhal. Vím-li, že manžel byl v hospodě a dopustil se přestupku, že přišel pozdě, je lépe konstatovat: „Čekala jsem na tebe, bála jsem se o tebe, trpěla jsem“. A dost! Ani slovo navíc. Buď mu to dojde, nebo je k ničemu.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.