Milenecká sexualita

Vztah – Milenectví

Milenecká sexualita se odlišuje od manželské sexuality několika zásadními znaky:

– o milenecké sexualitě hovoříme jedině, pokud partneři nežijí v soužití

– mileneckou sexualitu určuje milenecká touha po pohlavním styku

– teprve někdy od počátku 18. století se milenecká sexualita stala součástí emocí lásky vůbec

– v myslích milenců je považována milenecká láska jakoby za cíl a smysl života a současně milenci cítí její větší ohrozitelnost především rozchodem, působeným nevěrou jednoho z partnerů, který je považován za partnera, který zradil.

Milenecká sexualita je dvojí, podle toho, zda vztah má směřovat k náboženství, či nikoliv. Je tedy buď úvodem k manželství nebo sexualitou nevěry.

Má-li být milenecká sexualita úvodem k manželství, musí milenci počítat s tím, že nejen v manželství, ale už posledních měsících milenectví je sexualita méně intenzivní. Maxmálně intenzivní je milenecká sexualita v době milenecké fascinace, dozrává v období konzumace a první signály malé sexuální dekadence se objevují v posledním období milenecktví a to snoubenectví. Snoubenectví je období dialogu o budoucím manželství. Oba milenci se již sexuálně poznali a pochopili, že dosáhli přiměřené souhry a jsou přichystáni na dekadenci v sexualitě manželské. Protože milenecká sexualita má vysokou intenzitu, je její pokles oběma milenci více evidován, sledován, a proto se v průběhu milenecké sexuality snáze rozvíjí skrytý boj o závislost, v němž usiluji, aby milenecký partner byl na mně sexuálně závislejší, nežli já na něm. To je podstata mileneckého paradoxu.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.