Nutné a postačující podmínky pro výběr partnera

Seznamování – Výběr partnera

K jednomu z velkých omylů lidského myšlení patří, že dostatečně moudrý člověk je schopen si vybrat manželského partnera, s nímž mu manželství zcela určitě vyjde. Všichni vycházíme z přesvědčení, že dokonce sama úroveň manželství je určena výběrem. Vyberu-li si správného partnera, je budoucnost manželství zajištěna. Ale není!

Manželství mající v současnosti povahu liberálního, rovnoprávného páru se stává dlouhodobým procesem vzájemného přizpůsobování. V tomto procesu jsou skryta vnitřní ohrožení, v nichž selhává i ten nejinteligentnější a mravně nejčistší jedinec. Už představa, že manželství má vyrábět pocity štěstí, je zcestná, protože lidský mozek toho není schopen. Kdo se drží iluze manželského štěstí, bude nespokojen.

Stačí si představit třeba manžela, který je na počátku manželství pevně rozhodnut své ženě neubližovat a upřímně se podílet, aby manželství bylo šťastné. Muž takto rozhodnutý selže, třeba v následujícím případě. Chce o víkendu navštívit matku a najednou zjistí, že jeho manželka nechce. Není-li poučen, spadne do sporu, který je nerozhodnutelný. Uvažujme, že manželka chce navštívit především svoji matku a začne uvádět argumenty, které mají dokázat, že je správnější zajet k její matce, protože jí na zahradě dozrávají meruňky. Manžel kontruje tvrzením, že jeho matka je poněkud nemocná a připadne mu, že nemoc matky je důležitější, než meruňky. A na to manželka, že meruňky opadají a tedy nebudou, zatímco nemoc tchýně není takového druhu, aby návštěva byla nezbytná. Uvedený spor je typickým příkladem, kdy jeho nerozhodnutelnost spočívá právě v tom, že obojí „řešení víkendu“ je vcelku stejně správné.

Dohodnou se jen manželé, kteří dokáží ustoupit od svých přesvědčení, a kteří jsou schopni společně pracovat, aby proces zvaný „vyhovět druhému“ byl vyvážený. A táži se, jak chcete poznat při výběru partnera, se kterým budete této dovednosti schopni?

Samozřejmě jedině pokusem. Vyberu si partnera (partnerku), který se mi líbí a pak se vzájemně vyzkoušíme, dokážeme-li řešit spory, které vznikají v manželství jako jevy nutné. Manželství bez neshod neexistuje.

Manželské poradenství dokázalo vytypovat tak zvané výběry zakázané. Jsou tím míněny výběry, jejichž nebezpečí není na první pohled zřejmé nebo dokonce, které se jeví jako pozitivní. Patří sem žárlivý muž, muž piják a hysterická žena. Žárlivý muž se jeví zprvu jako partner skutečně a spolehlivě zamilovaný. Také muž piják může být společensky atraktivní, dokáže pobavit a nádherně vyznává lásku. Oba se promění během pěti let manželství, někdy i dříve, v jedno velké utrpení. Hysterická žena dokáže přesně přehrát roli přesně té ženy, jakou si muž představoval. Během tří měsíců je „nečitelná“, jejímu jednání nelze porozumět, jejím cílem je manžela psychicky demolovat.

Z pozitivních vlastností, které lze označit jako podmínky nutné cituji: být schopen každodenně nejméně osm hodin pracovat a mít pevné zaujetí něčím ušlechtilým. Obojí je snadno poznatelné, ale velká milenecká láska překáží rozumovému kalkulu a na uvedené vlastnosti se často nazaměříme. Kdo nedokáže soustavně pracovat, byť třeba nerad, se musí ustavičně vymlouvat, tedy lhát, dokonce tak, že svou lenost proohlašuje za něco, zač může ten druhý, který mu nějaké úsilí znemožňuje. A člověk, nemající pevné rozhodnutí nějakou počestnou zálibou je zahořklý, věčně nespokojený, protože se vlastně v životě nemá nač těšit.

Za podmínkou, kterou bychom měli označit za postačující, je schopnost uzavřít „úmluvu“ a dodržet ji. Považuji za mimořádně úskočné od našeho lidského osudu, že časový rozvoj manželství, jeho vývoj, jakož i změny jeho prostředí si vynucují, aby úmluvy byly pozměnitelné. Musíme tedy umět úmluvu uzavřít a ve vhodný čas ji změnit. Třeba stačí podědit vyšší obnos a úmluva o finančním hospodaření rodiny se musí upravit.

Kdo nedodržuje úmluvy je nespolehlivý (obvykle nedochvilný!), jeví se jako lehkomyslný, ale co je nejhorší začne být nedůvěryhodný. Takže v takzvaném snoubeneckém dialogu si máme důkladně prozkoumaat druhého, zda uzavřené úmluvy vůbec ctí a respektuje. Stanete-li se v průběhu života též jeho pozorovateli, zjistíte, že člověk bytostně líný, ničím nezaujatý, není schopne ani pochopit, že dodržet úmluvu je cosi zásadního.

Budoucí partner se vám musí pochopitelně nějakým způsobem líbit, nebo „vonět“, ale nemusí mít blond vlasy, nemusí být ani o mnoho vyšší nebo nižší než si představujete a nemusí milovat turistiku. Stačí hraje-li třeba rád ping-pong a řádně pracuje. Ostatní už bude věcí vaší obratnosti, abyste zvládli ohrožení, která se vynoří v manželství.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.