I seznamování má svou historii

Seznamování – Odhodlávání

Jak se podle Vás lidé seznamovali v daleké historii?

Karel H., Strakonice

mgr-oto-kronrad

Nejjednodušší seznámení měli podle Bible Adam s Evou. Jednak žili v ráji, kde neměli žádné starosti a protože byli sami dva, neměli ani problémy s výběrem partnera. Jakmile začalo lidí přibývat, začaly se objevovat i problémy.

Zpočátku nebyly nijak veké, protože historie nás učí, že pravěcí lidé žili v tlupách sdružujících se většinou na jednom místě a dá se proto očekávat, že ani v tomto případě neměli mnoho partnerů na výběr. Jednalo se totiž především o příslušníky vlastní tlupy. Určitou výjimkou mohlo být setkání s jinou tlupou při hledání nového místa k životu a tehdy mohli nastat tři problémy. V prvém z nich se obě tlupy bojově střetly a pak vítězná tlupa brala vše, tedy i pozůstalé příslušníky porobené tlupy obojího pohlaví. Ve druhém případě se obě tlupy navzájem velikým obloukem vyhnuly a nic se nestalo. Konečně ve třetím případě se patrně obchodně založené tlupy setkaly, vyměnily si nějaké věci, které tehdy představovaly majetek a při té příležitosti patrně i příslušnice ženského pohlaví.

Dokud se lidé zabývali lovem jako hlavním způsobem obživy, nic je nenutilo, aby se shromažďovali ve větších celcích, naopak by to mohlo vést k „vylovení“ daného teritoria. S přechodem k zemědělskému způsobu života dochází k velkým změnám.

Jednak se lidé museli usídlit v blízkosti obdělávané půdy, jednak muselo dojít k rozvoji výměny produktů, protože v každé oblasti se nedalo pěstovat všechno. S tím samozřejmě souvisí rozvoj tržišť, z nichž vznikla starověká města. Ve městech se pak hromadili lidé a seznamování bylo podstatně snazší. Odhaduje se například, že už několik tisíciletí před začátkem letopočtu při stavbě pyramid v Egyptě se muselo na jednom místě soustředit (včetně rodinných příslušníků) až sto tisíc lidí. Je pochopitelné, že při takové kumulaci obyvatelstva byla pravděpodobnost nalezení vhodného partnera velmi vysoká.

S dělbou práce a rozvrstvením společnosti ale došlo k tomu, že se zase poněkud zmenšily možnosti uzavírání trvalých vztahů mezi různými partnery. Už ve středověkém Římě platilo, že se lidé z různých vrstev společnosti museli striktně spojovat navzájem (pokud se jednalo o svobodné občany). I otroci vlastně měli šanci žít spolu pouze jen v případě, že patřili stejnému pánovi.

(c) Oto Kronrád, 8.9.2000. GRAND®(8.9.2000), Deníky VLP (17.10.2015)