O čem si povídat II.

Seznamování – Namlouvání

V minulé kapitole jsme upozornili, že rozhovor není věcí snadnou ani mezi dvěma milenci. Jsme totiž různě výřeční. Ženy, jak se zjistilo, vyřknou za den třikrát až pětkrát více slov nežli muži. V mileneckém údobí ponechme mluvít dívku nebo ženu, pokud se jí chce.

Středem dorozumívání není vyznávání lásky. Naše „miluji tě“ nebo „mám tě rád“ nemůžete říkat ustavičně jako papoušek. Důležitější je vyprávění, a to o svém dětství a mládí a pak poslouchat o tom, co se stalo nebo mohlo stát. Musíme se naučit naslouchat, pokud druhý vypráví a obratně mu sdělit, co nás nudí a co naopak. Vyprávět mohu o svých rodičích, prarodičích, sourozencích, spolužácích, správné by bylo i vyprávět o svých bývalých láskách.

Druhou formou mileneckého dialogu je diskuse o názorech. Obsahem jsou: film, divadlo, koncert, výstava, televize nebo rozhlas. Za tím účelem je vhodné navštěvovat různá představení společně a pak je hodnotit. Ale pozor! Hrozí hádka z neinstrumentálního dialogu. Na tom, jak se vám líbil například nějaký film, se mnohdy neshodnou ani profesionálové. Užívejte tedy zdvořilostní předznamenání, jako například: „Já filmu moc nerozumím, ale mně se film líbil“. Když se partnerce nebo partnerovi nelíbil, nezapomeňte dodat: „tak to je správné, že existují na jednu věc různé názory“.

K diskusím o názorech patří i diskuse o tom, co mi chutná, tedy nejen, co se mi líbí.

Nikdy nezapomínejte na zologickou zahradu a návštěvy hradů a zámků. Obojí poskytuje prostor pro výměnu souladných názorů.

Platí zásada, že nepatří k sobě jen lidé, kteří mají stejné názory, ale ti, kteří se dokážou vyrovnat s tím, že se názorově liší, kteří dokáží tolerovat názory druhého.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.