O čem si povídat I.

Seznamování – Namlouvání

To není okrajový problém milenců, ale naopak zásadní a ústřední. Milenci se scházejí v průměru obden. To je náš republikový průměr a chodí-li spolu půl roku, objevují se první dorozumívací nesnáze.

Milenci spolu tráví třeba 4-5 hodin, sexualita trvá řekněme 2 hodiny, ale co potom? Zpočátku je to bez obtíží s výjimkou, že milencem je vrozeně zamlklý muž. Obvykle říká, že už tatínek byl takový.

Řeč je nositelkou informací. Obsah řeči ale není informace. Informací je výhradně jen to nové, co je v řeči obsaženo, co jsem nevěděl. Řeknu-li, že venku prší, pak věta „venku prší“, je nositelkou určitého množství informace, jen pokud jsem nevěděl, že venku prší.

U milenců nejde ani tak o výměnu informací, jako o tak zvaný dekór, nebo-li ozdobu dialogu. Milenecký rozhovor neustále musí sršet, ale nikomu se nepodaří, aby sršel stále! Už v období milenectví se máme učit přátelskému mlčení. Jdeme-li na rande, nesmí být považováno za urážku, nese-li si muž nějaký časopis a žena rovněž.

Usednout na břehu lesního potoka a číst si v přátelské svornosti je umění, které se nám bude hodit v manželství. Jít na rande s wolkmannem není nic asociálního. Jeden poslouchá Bob Dylana, druhý čte o Wimbledonu. V tom není chyba. Představa, že si mají milenci stále vyznávat lásku je falešná a má dosti chmurné následky. Nelze tak ovšem zaplnit celou volnou dobu schůzky – je opravdu nutno promluvit. A o čem? O tom si povíme v další kapitole.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.