Druhá schůzka partnerů středního věku

Seznamování – Namlouvání

Také bychom mohli říct – druhá schůzka partnerů druhého životního kola, kdy již bylo dosaženo určitého pracovního zařazení, splněna reprodukční povinnost (porozeny, či počaty děti) a kdy býváme vlastníky něčeho, co se partnersky cení, máme na mysli především dům, osobní auto nebo chalupu na venkově.

Připomínám, že zatímco při první schůzce jsme pátrali po tom, jak si navzájem „voníme“, při druhé schůzce je na místě si vzájemně prověřit právě ony sociální doplňky druhého partnera, jako kolik má dětí, kolikrát byl rozveden, jaké má pracovní plány a lze i nenápadně získat informace o jeho movitém a nemovitém majetku. To vše smíme provést, ale doporučujeme velmi důrazně, že podle sociálních doplňků se nemáme v podstatě rozhodovat, zda zkusíme, či nezkusíme vážný vztah, ale máme zkoumat, do jaké míry jsme zjištěnému stavu schopni se podřídit.

Jeden nejčastější příklad stačí, aby čtenář pochopil. Mohu být rozhodnutý, že chci výhradně jen bezdětnou partnerku, a proto se neseznámím s jinak velmi vhodným partnerem. Proč odmítám partnerku s dítětem? Protože jsem někde slyšel cosi o nesnázích s nevlastními dětmi, ale nic nevím o tom, že existují případy, kdy nevlastní děti nijak nepřeklážejí. Svornost případného vztahu lze dokonce vybudovat i tam, kde jde o problémové dítě. Tak například byla-li žena nějak bezohledně opuštěna svým manželem, a pokud děti prožívaly utrpení své opuštěné matky, zaujmou velmi kladný vztah k novému partnerovi a dokonce dělají vše, aby nepřekážely

Takže: Zatímco vzájemnou „vůni“ při prvním kontaktu nemůžeme příliš ovlivnit, zmíněné sociální doplňky lze vzájemně uspořádat. A z toho vyplývá, že není správné být co do sociálního zařazení druhého partnera příliš ostře a konkrétně rozhodnutý. Je správné znát a pak pokusit se hledat cestku, do jaké míry lze co vzájemně sladit.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.