Co se mi líbí a co mi chutná

Seznamování – Namlouvání

Hovory na témata „co se mi líbí“ nebo „co rádi jíme“, apod. slyšíme v každém partnerském dialogu. Patří do kategorie tzv neinstrumentálního dialogu – vlastně nejde o nic. Přesto se v současnosti dokáží lidé pohádat kvůli nějakému filmu nebo kvůli televizní inscenaci, že se jednomu líbí a druhému naopak.

Máme sklon prohlašovat, co se mi líbí, co je hezké, zdařilé, co mi chutná, že je dobré a správné. Je to všechno otázka vkusu a ani ten nemusí být mezi partnery shodný. Ani dva odborníci se neshodnou v estetickém hodnocení uměleckého díla.

Aby se problém vkusu nestal jádrem konfliktu, je nutné, aby lidé věděli, že pro existenci páru je naprosto nerozhodující, do jaké míry se shodují v otázkách vkusu, ať již uměleckého nebo kulinářského. Mylná je domněnka, že mají-li dva partneři různý vkus, tak se k sobě nehodí. Tvrdohlavé, neústupné hádky na základě rozdílnosti vkusu, se stávají pak rozvratné. Neuhájit svůj vkus je považováno za porážku. Z toho důvodu je podstatné mít toleranci ke vkusu toho druhého partnera. Tobě se líbí Kmoch a mně Ježek. Z toho pro nás dva nic nevyplývá, přesněji řečeno nemá vyplývat. A aby nevyplývalo, máme svůj vkus dávat najevo ohleduplně a smířlivě. Například řekmene: „Tento obraz se mi líbí, ale příliš tomu nerozumím, takže možná se jiným nelíbí…“. Dávám tak najevo, že nelíbí-li se mé partnerce, nic z toho nevyplývá.

Znovu opakuji, aby partneři při výběru partnera příliš neusilovali o shodný vkus. Aby nepříliš nehájili, co se jim líbí a co jim chutná. Hovory na téma vkusu mají sklon se vracet a ustavičným oponováním kazí partnerskou atmosféru.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.