Muž za 10 korun na celý život

 

KDE? Zemské noviny
KDY? 12.9.1997

Je to úplně snadné. Osamělci, nezoufejte, když je člověk sám,tak si prostě podá inzerát. Zkusila jsem na vlastní kůži, jak na to. Po půl roce jsem byla zralá na linku důvěry. Dobrodružství to bylo riskantní, navíc dosti finančně náročné, leč, nefektivní. Svobodní chlapci z venkova, co žili dosud s matkou, potřebovali hlavně, abych unesla vidle a dělala všechno, co řekne maminka. Podnikatelé všeho možného druhu touto cestou hledali hlavně někoho, kdo by jim vedl účetnictví. Několik jich bylo podivně úchylných, další zase téměř negramotní. Jeden advokát, z něhož se valila vůně Old Spice a který byl alespoň oholený a pěkně oblečený, zase překvapil upřímným doznáním, že je šťastně ženat: »Oženil jsem se pro peníze,« tvrdil, »takže mi není možno telefonovat ani mi psát, pouze je nutno být připravena na můj vzkaz, kdy a kam mám přijít. Jde mi prostě jen o sex…« To jsem ale ještě nevěděla, co bude zlatým hřebem mého inzerátového snažení: Nakonec se přihnal na schůzku právoplatný manžel mé dlouholeté kolegyně z práce. Léta jsem ho nesnášela už od pohledu.

KAŽDÝ JE SEZNÁMITELNÝ

»To je charakteristické pro tento způsob seznamování,« pokyvuje hlavou ředitel jedné z nejserióznějších pražských agentur Oto Kronrád. »Proto je lépe svěřit se dobré seznamovací agentuře. Tím ušetříte čas, peníze a možná i zklamání…« Nejsem si tak jistá, protože mezitím jsem vyzkoušela i pár seznamek. Výsledek byl velice smutný, takřka nula. »Když osamělý člověk vyhledá seznamku, je na tom většinou psychicky dost špatně. Často potřebuje spíš přátelský rozhovor, v němž si ujasní, co vlastně hledá a nejsou-li příčinou neúspěchu přehnané nároky na partnera. Z rozhovoru a z chování klienta se pozná mnoho. Spojili jsme se se známým znalcem manželskych a partnerských problémů Miroslavem Plzákem, jenž nám pomáhá vytvořit něco, co bych nazval teorií seznamování.»Jdeme na to hodně zodpovědně,« tvrdí Kronrád. »Dobře, tak se o mě postarejte,« stávám se pro tuto chvíli klientkou. Zkouším za všechny ženy středního věku, jak touto cestou hledat partnera pro život. Jen vážně ovšem. Myslím si, kdovíjak těžký úkol isem panu řediteli nedala, protože jsem na sto procent presvědčena, že žena středního věku s dvěma dětmi je neseznámitelná položka. Kronrád se ovšem diví, kdeže jsem k tomuto přesvědčení přišla: »Každý je seznámitelný. Můžete se sama přesvědčit. Když k nám přijde z venkova, středního věku a se dvěma dětmi, můžeme jí nabídnout mnoho možností.« Vyplnila jsem pár údajů pro nenasytný počítač. Několik kláves klaplo a »vypadly« mi necelé dvě stovky mužů k výběru. Ano, milé osamělé ženy, čtěte dobře, nemusíte si běžet pro brýle. Zatočila se mi halva a zachtělo se mi jen jednoho jediného, abych si už nemusela vybírat.

MUŽŮ STEJNĚ JAKO ŽEN

»Pojďte tedy k videu a můžete si svůj výběr upřesnit a zúžit,« zve mě pan ředitel do videosálu. Na videu defilují muži, kteří hledají partnerku. Asi tak v mé věkové kategorii. Jsem z té záplavy vedle, takže se nemohu soustředit na to, který by se mi opravdu líbil. Kde se ti muži, většinou inteligentní a dobře finančně zajištění, milí a laskaví, kteří, jak tvrdí, hledají jen opravdový cit bez přetvářky, skrývají v obyčejném životě? Služby nabízí spousta seznamek, několik jsem jich vyzkoušela, ale jejich diletantství je zřejmé. Když si vzpomenu na to, jak mi z ušmudlané, obálky vypadly ručně vystříhané xeroxované fotografie mužů, kteří byli všichni jako černoši po zápalu plic, a že jsem za to zaplatila něco kolem tří set, abych pak obohatila touto sbírkou popelnici v parku… »Zaručíte mi, že ten, po kterém sáhnu, bude skutečně milý, laskavý a bez přetvářky, a bude mě mít opravdu rád?« Kronrád se pousměje, má rád anglický humor. Chápe, že žertuji poněkud hořce. »Naše seznamka vás jenom dovede na tu správnou adresu, abyste neztrácela síly, čas a peníze náhodným seznamováním. Dál pokračuje sbližování už „přirozenou cestou.« Je to tak, seznámení s ručením omezeným. Koně můžeš přivést k potoku, ale nemůžeš ho přinutit, aby pil, jak praví přísloví. Tak do toho. Jak je to s druhou polovičkou ? Je tady víc seznámeníchtivých mužů? Mužů a žen ve všech věkových kategoriích je přibližně stejný počet. Lidí, kteří se rozhodli tímto způsobem skoncovat se, samotou, stále přibývá. Čím to je? Životní tempo se zrychluje, lidé odvykají komunikaci. Podnikají, hodně pracují. Každý také není lev salonů, aby třeba vynikl na tanečním parketu, ostatně kulturních příležitostí, které by byly také cenově dostupné, valem ubývá. Tohle se zdá snazší. Jednomu osamělci si dovolím zatelefonovat domů. Vždy to vezme jeho příbuzný, pán není skoro nikdy doma. Když ho konečně zastihnu, je uštvaný a moji nabídku na setkaní s díky odmítá: »Já isem dostal z agentury tolik kontaktů, že už nedělám nic jiného, než že chodím na schůzky, už to takhle dál nejde, nikoho dalšího už nechci poznat ani náhodou. Musel bych si vzít v práci dovolenou…«

Zájemkyně si může svého budoucího partnera prohlédnout na videu.

Zájemkyně si může svého budoucího partnera prohlédnout na videu.

JAK STARÁ KREDENC…

Seznamují se velice mladí lidé, ti to berou jako hru nebo hledají kamaráda či kamarádku. Seznamují se ale i senioři. Nejstarším klientem byl ing. dr. Jiří, který sem přišel a klepal hůlkou o dlaždičky, aby dodal důraz slovům, že chce rychle novou manželku. Bylo mu osmdesát šest let. Brzy ji měl, tři roky spolu žili a dnes jsou už svoji. Inženýrka H., jež byla šťastnou nevěstou, na otázku, co ji na starším pánovi zaujalo nejvíc, pravila, že jeho všestranné vzdělání a to, že byl u americké armády, která osvobodila její rodné Rokycany. »To víte, že o sex už nejde…« říká. PhDr. Tomáš Novák se zabývá seznamováním drahně let. Tvrdí, že lidé mají v podvědomí úctu k seznamování pomocí počítače už od dob, kdy u nás běžel film Jáchyme, hocď ho do stroje. Ale! »V této činnosti však ještě více než kdy jidy platí,« tvrdí, »že počítač je někdy famózní idiot. Vybírá rychle, dokonale, naprosto bez chyby, ale obvykle neodhalí míru stylizace nebo dokonce vědomé lži v dotazníku. Jde tedy o přesné zpracování nepřesných dat.« Psychologové hovoří o tzv. desirabilitě osobnosti, což je určitá stylizace ve smyslu rčení – své je každému milé. To, co já považuji za pravdomluvnost a upřímnost, může můj potencionální protějšek považovat za hulvátství. »Nejsem odpůrcem tohoto způsobu seznamování,« dušuje se Novák, »ale v preambuli každého počítačového programu by mělo stát okřídlené – důvěřuj, ale prověřuj. Neboť, co vypadá v počítači ideálně, ve skutečnosti se nemusí tak jevit. Hraje tu roli osobní sexapeal, náhoda, úsměv. Múže se stát, že ten, kdo vám vypadl z počítače, vás může nakonec přitahovat jako stará kredenc…«