Jak jsme se seznamovali

KDE? Mladý svět (ročník 38, číslo 12)

KDY? 22.3.1996

V době počítačů je seznamování paráda.

V době počítačů je seznamování paráda.

„Mladý muž hledá dámu mezi 18 až 25 lety, dobře vychovanou, mající jmění aspoň 5000 liber, se zdravými větry a údy, pět stop čtyři couly vysokou bez střevíců, nikoli tlustou, také však nijak hubenou, čisté pleti, sladkého dechu a zdravých zubů, nikoliv pyšnou, nepříliš povídavou, nikoliv přemrštěně fintivou, přesto však decentní a čřstou…,” hlásá jeden z inzerátů v novinách Daily Advertiser z roku 1771. 0 225 let později jsme v Mladém světě propadli seznamovací horečce…

inzerat

LEVNĚ, RYCHLE, BEZPEČNĚ…

Vypráví PAVEL TRAUB: Do akce vyrážím se svolením své milované snoubenky. Jméno seznamky vypustím (výběr dle Zlatých stránek). Místo také. Přihrblý mladík v krátkém saku mě usazuje k umakartovému stolu. Otázky z dotazníku se ptají na jméno, adresu, telefon, věk, stav, míry, vzdělání, zaměstnání, kouření…Totéž se mohu dozvědět o hledaném protějšku. V době počítačů je seznamování zjevně paráda. Vybírám si svobodnou ženu ve věku do třiceti, nekuřačku, černé vlasy, s bytem. Já osobně jsem dnes prý v kursu – osmadvacet, zaměstnán u novin, nekuřák…Počítač zavrní a plivne po mně pět ženských podle mé představy. Každá po třiceti korunách, za registraci platím ještě 150 Kč. Během tří dnů máme schůzku. Vše se obešlo bez fotografií. Má maličkost bude v místní databázi figurovat celý rok. Vybírám si 165 cm vysokou nekuřačku, sekretářku, s vlastním bytem, svobodnou, bezdětnou, stáří 24 let. Zájem – tenis. „Pokolikátý?“ táže se čtyřiadvacetiletá žena. „Poprvé…,“ koktám a doufám, že se mě ptá na užívání agentury. V ruce držím tenisovou raketu – poznávací znamení. „Já to zkouším už počtvrté, “ dozvídám se. „Jmenuju se Pavel,“ představuji se. „Jitka.“ . Přinesl jsem vám…“„Budeme si tykat,“ skáče mi do řeči. „Přinesl jsem vám nový tenisáky,“ podávám tenistce Jitce svůj dar. „Jééé, super. Díky. Můžeme si jít zahrát do haly na most,“ směje se a pohupuje poznávacím znamením. „Jasně, rád,“ souhlasím. (Jízda autobusem, konverzace o počasí, vysilující práci, Andre Agassim a nových tenisových míčích značky Penni.)Tenisová hala na pražském libeňském mostě. Kurt je bohužel plný. Srkáme kolu. Zajímá mě, proč se vlastně holka seznamuje přes počítač pomocí seznamky. „Zkusila jsem to jednou, a docela se mi to zalíbilo. Já jsem normálně totiž takový trdlo,“ směje se. „Ale nejseš,“ uklidňuji. „Jeden mi přines kytku jak barák, druhej byl náboženskej fanatik a ten poslední byl vědec…,“ říká. Já prý jsem normální. Tenisáky nedostala od nikoho – tím jsem asi zabodoval. Holky to prý mají se seznamováním daleko těžší. Nevím. „Nebojíš se, že se na tebe nalípne nějakej úchylák? Vždyť o tobě ví všechno,“ šklebím se. „To poznám na první pohled. A navíc se vždycky informuju v agentuře,“ objasňuje mi Jitka. Nejsem tedy za úchyláka. Agentura mi udělala docela reklamu. V maličké šatně se převlékám do trenek. Hrajeme na dva vítězné. Schválně kazím – vím, že budu muset s pravdou ven. Podléhám 4:6, 3:6. Jitka se mému vysvětlování směje. Naštěstí jí to nevadí. Ptám se, jak to urovnáme – nabízím horu tenisáků, večeři, odvetu. „Dej do Mlaďáku můj inzerát! 165 cm vysoká, nekuřačka, sekretářka s vlastním malým bytem, svobodná – bezdětná, stáří 24 let. Zájem – tenis,“ říká na rozloučenou. Tímto splácím dluh a dodávám, že Jitka je výborná tenistka. Podobných „výměnných“ kanceláří pracuje po republice pino. Ptáte se po receptu, kterak si z nich vybrat? Nevím, ale je to asi totéž jako vybrat si toho pravého. Štěstí, náhoda, osud…

muzSruzi

HISTORIE

S požehnáním reportérů jsem se na těchto stránkách stal jakýmsi moderátorem či průvodcem touto reportáží. Shodli jsme se, že moderátor – v tomto případě Pavel Traub – nemusí být jen v televizi či rozhlase. JUDITU BEDNÁŘOVOU zaujala dlouhá historie seznamování za pomoci prostředníka – inzerce. Sem s tím. Seznamovací inzerce (sňatková) se zrodila v Anglii 19. července 1695, kdy sborník „Collection for Improvement of Husbanary and Trade“ uveřejnil první nabídku tohoto druhu:„Třicetiletý gentleman, který říká, že má velmi značné jmění, oženil by se rád s mladou dámou mající jmění asi 3000 liber“ Za vším stál osmadvacetiletý A. J. Hougton, později otitulovaný „otec inzerce“. Sám se nakonec na inzerát oženil a se svou ženou dále vydávali inzeráty:„Zachovalý, dobře situovaný venkovský šlechtic hledá ženu s velmi pevným poprsím, nepříliš malým a statným zadkem…“ „Movitý gentleman nabízí svazek manželství velké ženě s plným, hrubým a bílým poprsím…“ „Zralý, avšak bujarý muž přijme pod rodinný krov žínku v manželských hodinách řádně povídavou, dávající svému potěšení zřetelný výraz…“ „Dáma s řádně milostným hlasem a plným poprsím, která očím i rukám činí stejnou radost, jest hledána mužem mravů vybraných. Smí míti i třicet jar.“ Ačkoli v osmnáctém století byly seznamovací inzeráty už známé v celé Evropě, pokrokový Hougton ležel mnohým v žaludku ještě ve třicátých letech století našeho. S. K. Neumann o něm řekl, že „byl představitelem pravých orgií obchodního cynismu…“

Szenou

INTERNET

Z minulosti přeskočme opět zpátky. Pro mnohé však spíše do budoucnosti. IVANA PEČENKOVÁ zasedla k nažhavenému počítači, napíchla se na sít a jala se seznamovat internetovsky. Dejme jí slovo…Nevím, jak jste se seznámili se svou milou (nebo milým) vy, ale kdyby mně dneska bylo sedmnáct, volila bych jedině Internet. Ten se za čas určitě stane nejrychlejší a nejmocnější seznamkou. Internetová kavárna Cybeteria v Praze otevírá ve 14 hodin a až do osmi večer můžete za lidový poplatek „surfovat“ Internetem. Můžete poslat důležitý mesage do New Yorku, můžete si přečíst zákony o ochraně životního prostředí, můžete si poklábosit s českým zastupitelstvím v Mexiku a můžete si taky najít manželku. Nabídky zprávičky z celého světa mě zaujaly natolik, že okolní svět se stal jen zbytečným rozptýlením. Ten opravdový se žije v Internetu… „Hej, můžete mi někdo říct, kde je erotický klub Red Light v Santiagu de Chile? Co nabízí? Díky, Mario. “ „Mám moc malý penis. Mám z toho trauma, i když se říká, že chlapi s malým penisem jsou lepší milenci, ale stejně nevím, co mám dělat. Najde se nějaká holka, který to nebude vadit? Stefan.“„291etý kluk hledá ženu pro každý den a celý život. Nejlépe Američanku indiánského původu. Jsem Asiat.“ „Hele, nazdar holky. Je mi 25, jsem Němka a žiju ve Francii. Francouzský kluci jsou dobrý, všechno je prima, protože nejsou puritánský. Slyšela jsem, že americký kluci jsou puritánský. Může mi nějaká Američanka napsat, co si myslí? Díky, Hilda.“ „Hi, Interneťáci! Jmenuju se Julia, je mi 24 let a ráda bych věděla, jak prožíváte svůj orgasmus? Myslíte si, že se dá s chlapem milovat bez orgasmu a cítit se fajn? Pište! Julia.“ Tolik namátkou pár vzkazů. Do celosvětové sítě posílám výzvu: „KLUCI, NECHTĚLI BYSTE SI …? ALICIA(92/64/95)“ Nejde mi ani o manželství, ani o sex. Jeden manžel mi bohatě stačí, ale jsem prostě všetečná novinářka. Na „inzerát“ však za celý týden nikdo neodpověděl. Pravděpodobně proto, že česky se mluví jen v Čechách, kde je zatím Interneťáků poskrovnu, ale za pár let…Odepisuji nejen Julii, Stefanovi, Miriam, Davidovi, Carlosovi, ale házím do světa další témata, o kterých bych si chtěla povídat. Ted‘ už si dovedu docela dobře představit, že když můj manžel sedí doma u počítače a nechce se milovat, může si klidně „internetově“ užívat s nějakou nymfomankou z Kalifornie. Musím si začít dávat bacha…Internet není rozhodně jen technickou záležitostí, které rozumí jen počítačoví maniaci. Jak říká majitel kavárny: „Internet má lidskej ksicht!“ Já sama mohu říci, že seznamování přes Internet je opravdu lidská věc. No řekněte, když se přes počítač můžu během několika minut zasnoubit…? „Chceš si mě vzít, Karoline? Albert.“ „No jasně, pošli mi přes Internet letenku, drahý. Karoline.“ „Letenka je rezervovaná, tvůj let je zítra v jedenáct. Přiletíš?“ „Přiletím. Miluju tě. Karoline.“ Konec. Albert a Karoline se konečně našli. Díky Internetu.

Usmev

VIDEOSEZNAMKA

OLIVA DOUBRAVOVA to zkusila prostřednictví videa. Jak dopadla..? Vždycky jsem měla pocit, že seznamovací kanceláře jsou poslední štace. Nedovedla jsem si představit, co by zvrátilo mou nedůvěru k seznamovacím inzerátům. Slovům doktora Plzáka o zániku studentského namlouvání, kdy jsme se balili nepřetržitě navzájem, dávám za pravdu. Výběr se skutečně zůžil, času na randéní ubylo a příležitosti prořídly. Jenže! Co má asi tak dělat žena, která je především maminkou? V kavárně by byla za lehkou ženštinu a kolegové nejsou k mání. Doma ji každý den čekají děti, a tatínek či rozvedený manžel jsou v nedohlednu. Málokterá chce zůstat sama. Je hloupé inzerovat v novinách své ratolesti jako např. auto. Je ještě horší vystavovat je zklamáním a kolotoči neúspěšných seznámení. Zpovídám známou. Pětatřicetiletá Renata se po rozvodu pokoušela dva roky o seznámení na inzerát. Z práce na dětskou gymnastiku, s klukem na fotbal a spolužáci všichni ženatí… „Nechtěla jsem se vzdát. Během asi patnácti seznámení jsem získala hodně neblahých zkušeností a stálo mě to spoustu času. Nejčastěji z mužů vylezlo, že chtějí kvalitní paralelní vztah. Když se mi někdo líbil a můj patnáctiletý syn obracel oči v sloup, nechala jsem toho taky. Do videoseznamky šel se mnou syn. Při videozáznamu řekl: To je sympaťák. S Fandou žijeme společně už rok…“ Dvě mrňata mám, a tak jsem se představila jako osamělá maminka. Vydala jsem se do videoseznamky Grand. Uvidím hned na obrazovce, s kým bych měla tu čest?

MÁM ŠANCI?

Z jednání i úhledné místnosti Grandu dýchá diskrétnost. Vyplňuji dotazník, na jehož sestavení se vyřádil i MUDr. Miroslav Plzák. Je však jen na mně, kolik údajů vyplním. „Je jasné, že pokud někdo uvede do kontaktu na sebe P.O. Box, určitě nebudí v ostatních důvěru,“ dodává Dr. Kronrád, vedoucí Grandu. Vyplňuji ideální výšku svého partnera nad 180 cm. Vím, že to není podstatné pro život, ale imponuje mi to. Je-li však průměrná výška českého chlapa 173 cm, vystavuji se nebezpečí, že můj ideál má pouhých 179 cm, ale počítač ho do portfolia mých partnerů nezařadí. Monitor vybírá přes čtyřicet partnerů, zatím bez konkrétních adres. Protože mi není šestatřicet, mám služby zdarma. Vybírám dál. Postupně se mě zmocňuje šílená zvědavost. V ruce držím ovladač od videa. Stačí zmáčknout, a z obrazovky na mě promluví někteří z kandidátů užšího výběru. Zatím jsem totiž nevstala od stolu, neriskovala žádné odmítnutí. To je také podstata „seznámení na počkání“. I když klient nabídek nevyužije, seznamka ho alespoň nasměruje, ve kterých vodách by měl „lovit“. Své šance nejvíc zvýší ti, kteří se nechají natočit na asi minutový videozáznam. „Videozáznam je úžasný. Dostane na něm šanci smysl pro humor, sympatie i vyrovnanost a – sex-appeal,“ říká Renata..Muži častěji začnou vybírat na videu, ženy raději zprvu zadávají údaje do počítače. Už znáte tvář, křestní jméno, záliby, vzdělání i bytovou situaci svého budoucího partnera, ale vyběr je stále anonymní. Diskrétní údaje se dozvím, až se definitivně rozhodnu a – zaplatím. „Dokonce jsme schopni zjistit vzájenou shodu mezi partnery. Z partnerů, kteří stoprocentně vyhovují vašim požadavkům, vybíráme ty, kterým stoprocentně vyhovujete vy,“ uvádí pan vedoucí. V mém případě je jich sedmnáct. Mé sebevědomí se má dobře, nicméně nemusí být vyhráno. Jeden pětapadesátiletý muž přišel téměř po roce celý nesvůj. „Sešel jsem se asi s padesáti partnerkami. Říkal jsem jim: vydělávám šest tisíc, jsem slušnej člověk, jestli chceš, můžeme se k sobě nastěhovat a založit rodinu. Utekly všechny, a to už z první večeře.“ Nechápal. Ten už potřeboval psychologickou poradnu, která v Grandu taktéž funguje. Nechápal, že přes dobré úmysly partnerky projevem děsí. Dnes, po roce, už má rodinu. Aby byla nabídka partnerů vyrovnaná ve všech věkových skupinách, neplatí žádný poplatek ani muži nad padesát. Mezi několika tisíci partnery jsou lidé, kteří přespávají pod mostem, i premiérovi poradci. Z těch všech si vybíráte! Zdá se to snadné. Myslím kvalitní seznámení míněné vážně. Ale jakou šanci má vůbec láska na první pohled? Doktor Kronrád s úsměvem dodává, že přece daleko větší než při náhodném seznamování. Asi má pravdu. Pětadvacetiletá pohledná Jitka s tříletou holčičkou hledala, až našla. „Diskotéky a čaje, novinové inzeráty, to všechno jsem vyzkoušela, ale pořád jsem doufala, že si to tatínek rozmyslí. Nemohla jsem přenést přes srdce, že holka nebude mít tátu. Nechtěla jsem známosti na jednu noc.“ Zájem po natočení na video byl prý obrovský. Každý druhý den jí někdo volal. Pak už jsem chodila na schůzku jen tak. Když se zakoukala do svého muže, vyjeli spolu po měsíci na dovolenou i s dětmi. Bylo jich šest. Jak se zdá, tak ani romantickou osudovost náhodných setkání osamělé maminky vzdávat nemusí…

Spolu

VÍKENĎÁCI

PAVEL TRAUB: Na závěr si dovolím převyprávět zážitky dvacetiletého kamaráda, který se vydal na celý seznamovací víkend. V plánu byl sport, společenské posezení, diskotéka, poradna, výlet. Věk – 20 až 55. „Jel jsem tam jen tak – z děsný zvědavosti. Dostali jsme oběd, protáhli se v posilovně a pak začal zběsile] hon na ženský. Chudinky. Chlapi se chovali jako zvířata – jeli na tenhle víkend jenom kvůli jednomu…Čím starší, tím zběsilejší. Musel jsem do hospody a vožrat se jak kára. Ženský pak byly celej víkend zavřený na pokojích a já zůstal radši v hospodě. Nedporučuju to žádný, která se chce seznámit…,“vypráví mi dvacetiletý zvědavec. Podle něho je to otřesná zkušenost na celý život. O seznamkách nechce ani slyšet. Končíme trochu neštastně, odpudivě. I takový je lidský svět. Ukázali a ozkoušeli jsme několik způsobů, kterak se lze seznámit ve zběsilém světě konce dvacátého století. Všem, kteří hledají své partnery a touží po seznámení, držíme my z Mlaďáku palce! Ať vám to vyjde!

 

P.S. Podle redakčního eléva DAVIDA ŠEBKA, který pátral v soudních a policejních archivech, prý sňatkoví podvodníci v poslední době zvolna vymírají.