Jak jsem si hledal ženu?

KDE? Týdeník televize
KDY? 27.5.2003

„Introvert s časově náročným zaměstnáním ve věku dvaceti pěti let hledá hodnou dívku přiměřeného věku.“ Tímto inzerátem zveřejněným na internetu jsem začal své pátrání po ideální partnerce. Žádná mi neodpověděla!

„Co se divíš. Na takhle blbý inzerát by neodpověděla ani stará panna s klášterní výchovou. Suchara a introverta žádná nechce. Musíš být odvázaný a vtipný! Prostě cool a in,“ kroutí hlavou nad mým výtvorem kamarádka. Poslední věta znamená, že mám být cosi jako chladný a jdoucí s dobou. Moc mi to nejde. Podobné inzeráty bez jediné odezvy jsem si totiž podal ještě 2. Po týdnu marného otevírání prázdné e-mailové schránky jsem to vzdal a začal raději odpovídat na inzeráty dívek. Snad mě políbila múza, kdo jiný by to taky mohl být, a na mé odpovědi se už dívky chytly.

 

Rozdáme si to?

„Pro tvorbu časoprostorového živého obrazu Dokonalý pár vyhlašuji výběrové řízení na pana Dokonalého do dvojice. Účast dobrovolná, kritéria přísná, vize dlouhodobá, technické provedení precizní, umělecký záměr nekonvenční! Těší se Vaše „umělkyně života“ 🙂

Pokud hledáš „fajn holčinu, koťátko, rošťandu, romantickou dušičku“ a podobná stvoření, přesuň se o inzerát dál, určitě Tě tam čeká ta pravá. Pokud hledáš hodně inteligentní a hezkou VŠ, tak se nikam nepřesunuj a napiš. VŠ mají přednost před ZŠ, 26-34 letí před 50 až 1001etými a 180cm a víc před 170 cm a míň.“

Po pročítání „dívčích“ inzerátů konečně chápu, proč se do mých témat žádná nechytila. Podobných, ještě více „cool a in inzerátů“, jsou dnes na českém internetu desetitisíce. Nejznámější servery jsou Seznamka.czRande.cz. Mají své části pro flirt, vážná seznámení i sexy seznamky pro hromadné orgie.

Své speciální internetové seznamky mají i homosexuálové, křesťané, vegetariáni a dokonce i vášniví cyklisté. Existují i seznamky, kde vhodné partnery vybírá numerolog či psychotronik. Natolik šílený, abych využil jejich služeb, však nejsem, a tak se na seznamovacích serverech omezuji na kategorii vážné seznámení.

Během opravdu dlouhé noci jsem odpověděl na nejméně 30 inzerátů. Ozvaly se 3 dívky. S 2 jsem si vyměnil fotografie a vyrazil po roce samotářství na rande. „Chlapi na internetu nemají soudnost,“ vypráví mi u láhve červeného vína Markéta (30). Pracuje jako ekonomka ve strojírenské továrně a ze zaměstnání chodí domů pravidelně po 18h. Sama je už 2 roky.

Pak jí kolega řekl, ať si napíše inzerát, neboť doma jí prý chlap do polívky nespadne. „Odepisovali mi i mužský přes 40, co mají 2 děti a ženu, kterou nikdy neopustí. Prostě chtěli akorát mladší holku na spaní. Strašný! Pak mi odpověděl i mladší kluk, ale hned napsal, co všechno by se mnou chtěl v posteli dělat. Nakonec jsem se sešla s 1, co v emailech vypadal normálně, ale to byla taky tragédie. Pořád mi vykal a 2 hodiny vyprávěl o svojí mamince. K nevydržení!“

K nevydržení pro mě je zase 2. rande s osmadvacetiletou Veronikou. Teprve až na schůzce se dovídám, že má dvouletou dceru, což v emailech zatajila, ale prý to nemám řešit, protože ji může kdykoliv dát ke svým rodičům. Otec děvčátka je neznámý. Sekretářka Veronika však prý tuší, kdo by jím mohl být. Veronika je zkušená internetová „seznamovačka„. Poznala už tak přes 30 mužů. „Chlapi jsou hrozný. Bud‘ jsou to ťulpasové, nebo jim jde jenom o to jedno,“ vyznává se mi po společně vypité láhvi vína.

Kromě internetových seznamek chodí i na chaty (čety), kde se dá naživo konverzovat s ostatními účastníky. Většinou prý jenom flirtuje, ale občas se s nějakým chlapem i sejde. „Trávím na seznamkách u počítače dost času, je to super zábava, co mám taky dělat v práci, že?“ Doprovázím ji domů a ihned zjišťuji, co na seznamování baví Veroniku nejvíc. „Pojď ke mně domů, rozdáme si to,“ oznamuje mi přiopilá zcela bez uzardění. Vymlouvám se, že mě čeká náročný den v práci, a když naštvaně odchází sama do dveří, zaslechnu, že patřím do kategorie ťulpas.

„Kluky poznávám jenom přes práci a ti se mě bojej, tak už zkouším 2 měsíce inzeráty,“ vysvětluje třicetiletá Pavlína. Pracuje jako marketingová ředitelka. V práci se jí prý „bojej“ proto, že je výkonná a ambiciózní. Chlapi podle ní chtějí puťky, což ona není, a tak pátrá na internetu. Moc štěstí však nemá. „Seš první normální chlap, co se se mnou sešel.“ Napravuje mi pošramocené sebevědomí, což je s podivem, nejsem totiž moc výkonný a slovo ambice je u mě nadávka.

Akce jsou loterie

„Mám rád vůni tvý kůže,“ vyhrává kapela v přeplněném salónku pražské kavárny ARCO. Každý páteční večer zde pořádá večírky pro nezadané seznamovací agentura 1+1. Začátek akce je poněkud rozpačitý. Do 22:00 mají ženy převahu 3:1, vlastně k jednomu. Situaci zachraňují 2 krátce po sobě příchozí skupinky dobře oblečených pánů ve věku od 40 do 50.

 

Taneční večery v kavárně pořádá agentura 1+1 hlavně pro starší osamělá srdce.

Taneční večery v kavárně pořádá agentura 1+1 hlavně pro starší osamělá srdce.

„Je to dobré, už jsem se bál, že ty ženy zdrhnou,“ oddechuje si Jan Štětina. Majitel agentury, která se kromě večírků a víkendových pobytů pro nezadané zaměřuje hlavně na dotazníkové seznamování. „Každá taková akce je sázka do loterie. Zvlášť když začínáte na novém místě. Někdy je víc chlapů, jindy zase žen. Ale dneska to dopadne dobře.“ Po příchodu mužů se stav přítomných ustaluje na osmdesáti a s přibývajícím časem se zlepšuje i nálada v podniku. V mé věkové kategorii se však nachází pouze 1 dívka. Co je horší má tu svého mládence. Na akci přišla s maminkou, aby jí pomohla vybrat případného otčíma. „Takové akce jsou hlavně zábava a teprve potom až možnost seznámení.

Postupně se utvoří skupiny přátel, kteří na ně chodí pravidelně, lidé se pomalu oťukávají a třeba se i seznámí,“ vysvětluje Štětina. Tajemstvím úspěchu seznamovacích večírků je prý lidi do ničeho nenutit a nechat zábavu rozvíjet se spontánně. „U seznamovacích víkendů nebo zájezdů už však musíme ovlivňovat složení. Největším problémem je, že se na ně hlásí hlavně ženy. Pokud máme málo mužů, tak svým klientům nabízíme buď slevy, nebo jedou zadarmo. Jen výjimečně se stalo, že jsme kvůli silné převaze jednoho pohlaví museli celý víkend zrušit,“ odpovídá mi, když mu nadhazuji příběh jedné pochybné agentury.

Odborníci mě varovali, že je lepší dlouho vybírat, než se spokojit s první nabídkou.

Odborníci mě varovali, že je lepší dlouho vybírat, než se spokojit s první nabídkou.

Té se podařilo udělat víkendový pobyt pro nezadané, v němž byly samé starší ženy a mladší muži. Výjimku tvořila 2 třicetiletá děvčata, na něž se vrhlo 20 seznámení chtivých chlapů. Holky se pak zamkly v pokoji a 2 dny nevylezly ven. Muži smutek společně zapili v hospodě a odmítnutý klub starších dam chodil akorát na výlety. Největší akcí agentury byl silvestr, jehož se zúčastnilo 600 svobodných. „Takové akce jsou spíš nadstandard pro naše klienty. Hlavní náplní je hledání partnerů přes dotazníky. V nich vyplníte údaje o sobě a požadavky na partnera. Počítačový program pak vybere vhodné kombinace a dostanete objednaný počet stanovených partnerek s fotkou a kontakty. Zbytek už je na vás samotném. U nás byste si určitě vybral. Máme v databázi klienty všechno věku, vzdělání i místa bydliště. Lidé už zjistili, že seznamky jsou standardní služba pro normální lidi. To není jak za komunismu. Tenkrát byla seznamovací kancelář spíš napůl loterie a napůl Armáda spásy.“

V kavárně ARCO jsem strávil příjemný večer i přesto, že jsem si musel vystačit pouze se společností majitele agentury. Musím se ovšem pochlubit, že některé padesátnice po mně k půlnoci už zvědavě pokukovaly. „Tohle je akce pouze pro vážné seznámení, takže k nám chodí starší ročníky. Mladší holky běžte v Praze hledat na Štvanici. Každou středu tam probíhají seznamovací diskotéky.“

 

Pojď na panáka

Beru jej za slovo a vyrážím do klubu Face to Face. V tajně vypůjčené bundě a kalhotách od spolubydlícího vypadám docela k světu a snad budu slavit i úspěch. V klubu to probíhá jako na normální diskotéce, akorát si většina účastníků připne lístečky s čísly. Každé číslo má na stěně svou přihrádku, do níž se pro něj dávají vzkazy. Jejich uložení kontrolují „Seznamovací kurýrky„. Pokud dostanete vzkaz, upozorní dýdžeje, který pak vyřvává do mikrofonu: „Číslo 3 dostalo lísteček!“

Nejdřív trošku váhám. Rozhlížím se a většinu času trávím u baru nad sklenkou piva. Pak však zazní mé číslo. Dostal jsem vzkaz. Snažím se vypadat nenuceně, kdyby mě náhodou oslovitelka pozorovala, a přesunuji se ke vzkazovníku. „Ahoj fešáku. Pozveš nás na panáka?“ Na vzkazu jsou 2 čísla. Koukám po osazenstvu a spatřím jejich majitelky. Opravdu pohledná děvčata. Dmu se pýchou. Rovnou 2 naráz. To bude asi tou novou bundou. Nakonec zvu holky na panáky 4. Předám barmanovi 400, a když holky zjistí, že ze mě víc panáků nedostanou, odporoučí se.

Za chvíli koukám, jak si dávají další kolo s jiným klukem. V průběhu večera píši vzkazy jako o život, ale odezvy jsou minimální. Dostal jsem 2 od jiných děvčat, ale když jsem nenápadně majitelky prohlédl, raději neodpovídám. Teprve kolem půlnoci mě osloví opravdu krásná holka. „Líbím se ti?“ dostávám vzkaz.

Jeho číslo odpovídá malé nádherné blondýnce. Nevěřícně koukám, jestli si mě náhodou nespletla s jiným číslem, a do její schránky vhazuji jasnou odpověď: „Ano.“ Po výměně dalších vzkazů si dáváme schůzku u baru. Dovídám se, že sem chodí pravidelně s bratrem a se starší sestrou, která si tu hledá kluka. Mé pozvání na panáka odmítá a žádá kolu. Už v ten okamžik jsem měl pochopit, jak to se slečnou je.

Kdybych včas utekl, nemusel jsem se dostat do následujících problémů. „To nemyslíš vážně. Co je to za chlapa,“ přeruší náš rozhovor asi pětadvacetiletá, velmi nevzhledná holka. Sestra blonďatého anděla a já chápu, proč si nemůže najít partnera. Zezadu ke mě přiskakuje bratr. „Seš úchyl nebo co? Tý holce je čtrnáct, tak ji neoblbuj a di někam do prdele.“

Nenacházím slova obrany. Blonďatý anděl cudně klopí oči a já zjišťuji, že je čas vypadnout. To tu sakra nemůžou kontrolovat občanky? Při odchodu mě zastavuje pohledná třicítka. „Nemáš oheň?“ Mám. „Je to tu hustý, chlapi jsou tu akorát magoři.“ Aby pochopila, že nejen chlapi, vyprávím jí svůj nedávný traumatický zážitek. Ledy probourány a z klubu s Lenkou vyrážíme do nonstopu na víno. Dokonce si platí sama, což oceňuji. Takže ani tahle akce nevyšla naprázdno.

 

Továrna na seznámení

„Tohle by se vám u nás stát nemohlo, 15 let je samozřejmě limit, pod který nejdeme,“ říká Oto Kronrád, majitel seznamovací agentury Grand. „Rozhodně také u nás nenajdete sňatkové podvodníky. Pokud už člověk přijde do seznamovací kanceláře, myslí to s budoucím vztahem vážně. Navíc kontrolujeme podle občanského průkazu, zda jsou údaje, které nám poskytl, pravdivé. Každý klient má tudíž zaručeno, že jde na schůzku s prověřeným člověkem, a nemůže se mu stát něco nepříjemného. Úchyláci a podvodníci se nám vyhýbají a dávají si anonymní inzeráty do novin nebo na internet,“ vysvětluje.

Koneckonců o seznamování na internetu ví také svoje. Podle průzkumů, na nichž Grand spolupracoval, je třeba v internetových seznamkách 38% údajných žen ve skutečnosti muži. „Na internetu lidé často nevědí, co chtějí. Dávají si inzeráty třeba jen proto, že si chtějí s nékým dopisovat nebo zaflirtovat. Ted‘ jsem třeba viděl inzerát typu Jsem ženatý, a proto hledám milenku. Tohle s vážným seznámením nemá co dělat. Pokud má náš klient v občance napsáno, že je ženatý, pak musí doložit oznámení o rozvodu či rozvodovém řízení.”

Majitel agentury Grand Oto Kronrád

Majitel agentury Grand Oto Kronrád

Agentura, kterou založil v roce 1992, má dnes patnáct zaměstnanců a v aktuální databázi přes 90 tisíc klientů. Mnohem víc by jí tak slušelo označení továrna na seznámení. „Klient u nás vydrží v průměru 4 měsíce. Jsou však i případy, a to ne výjimečné, kdy klient požádá o vymazání z evidence po 2 týdnech. Našel si už díky nám partnera. Pravidelné k nám chodí 2 svatební oznámení týdně,“ vypočítává spokojené Konrád.

Koneckonců o rozsáhlosti jeho databáze jsem se sám mohl přesvědčit. Z ulice, v níž v Praze bydlím, patří ke klientům Grandu 34 lidí. Opravdu do kolen mě však dostalo, když si ve svém počítačovém systému vyhledal mou rodnou moravskou vísku a oznámil mi, že z patnácti set převážně starých obyvatel je u nich nyní registrováno 15. „Máme klienty z celé republiky. I z takhle malých vesniček. Je to logické, v uzavřených komunitách se lidé hůř potkávají.“

Stát se klientem agentury není nijak těžké. Sám jsem se o tom přesvědčil. Fotografii mi během okamžiku udělali přímo na místě, vyplnění dotazníku trvalo necelých 10 minut. Za chvíli už Kronrád projíždí databázi a ukazuje stovky fotografií dívek přiměřeného věku. „No, kdybyste byl doopravdy náš klient, tak už máte na výběr ze stovek dívek bydlících tam, kde vy, a takových, které vyhovují vašim požadavkům a jejichž nárokům zase odpovídáte vy.“

Při takové představě jsem jen nasucho polknul. Seznamka Grand má kromě klasických dotazníků ještě jednu službu navíc. Klientům, kteří o to požádají, natočí půlminutové video. „Podle Konráda videonahrávka prozradí o člověku více než fotografie či rozsáhlý dotazník. Vytvoříte si mnohem lepší obraz a ušetří vám to tak spoustu času a hlavně zklamání.“ Kromě videoseznamky a korespondenční seznamky pomocí dotazníků provozuje Grand ještě seznamovací akce ve své budově.

V Agentuře Grand se netadaní mohou scházet každý den. Vše záleží jen na nich.

V Agentuře Grand se netadaní mohou scházet každý den. Vše záleží jen na nich.

„Ještě nedávno jsme dělali i 300 sekund. To je akce, na níž se muži a ženy střídají spolu u stolečků a povídají si přesně 5 minut. Ovšem neosvědčilo se nám to. Místo toho teď zveme lidi k nám, aby si ve speciální místnosti mohli v klidu popovídat a seznámit se.“ Nejvíc však zkušený majitel seznamovací agentury sází na klasické dotazníky. „Tohle by byla i pro vás schůdnější cesta než všechny možné party, večírky a schůzky naslepo z internetu,“ radí mi. Jeho nabídky si vážím, ale už raději nebudu riskovat. Díky seznamovacím možnostem, které jsem využil, mám už nékolik nadějných známostí. Ted‘ jen zbývá vybrat si tu pravou. Ale o tom snad příště.

Znám jednu dívku, ta má dukáty

Zprostředkované seznamování není nic nového pod sluncem. Dříve jej zajišťovali dohazovači a dohazovačky. Byly to vážené osoby s bohatými zkušenosti a dobrým odhadem pro výběr partnera. Kritériem seznámení byl hlavně majetek a rodinný původ. Seznamovací inzeráty se objevují už od předminulého století. V Ilustrovaném kurýrovi z roku 1893 si čtenáři, a hlavně čtenářky, mohli přečíst tento inzerát: „Samostatný živnostník (truhlář), vdovec, 37 let stár, s 500 zlatými hodlá se oženiti se slečnou nevyjímaje, i vdovou, v stáří 30ti roků, vládnoucí jměním od 800-1500. Mlčenlivost ctí zaručena.“

Nebo tento inzerát: „Hezký mladý úředník s ročními příjmy 900 zlatých a zajištěnou existencí přál by se seznámit s příjemnou, domácně vychovanou dívkou neb mladou vdovou, kteráž by přiměřeným jměním vládla. Laskavé nabídky s podobiznou, kteráž se bud‘ vrátí, aneb vymění, přijímám pod šifrou „Štěstí rodinné“. Inzerovaly však i ženy: „Nabídnutí k sňatku. Mladá dívka, 18 roků stará, z řádné rodiny, domácně vychovaná, přeje si učiniti známost s mladým úředníkem neb obchodníkem za příčinou nedostatku známostí.“