Rozvratné nálady

Vztah – Partnerství

Každý den, každou hodinu jsme nějak emočně naladěni. Dlouhodobě převažující emoci vytvářejí náladu. Zhruba se dá říci, zda máme náladu dobrou, špatnou nebo neutrálně kolísavou.

V páru vlivem tak zvané ponorkové situace vznikají tři hlavní rozvratné nálady, vylučující možnost, že bychom mohli prožít “skvělý den”. Jsou to: nespokojenost, ustaranost, naštvanost (zloba).

Je-li jeden z páru v některé z těchto tří, sice lidských, ale v podstatě vlčích nálad, uvídí tím pár do labilního stavu, kdy se stává, že všechno je možné. Člověk, byť milující nebo milovaný, je nabuzen ke zkratkovitému jednání, které musí být zákonitě nespravedlivé.

Nejedná-li se o pár s trvalým soužitím, pak záporné (nelibé) nálady vymažu z vědomí tím, že odejdu do svého bytu. Tam, kde partneři zůstávají v trvalém soužití, je situace horší až špatná, protože dochází k tomu, že rozvratná nálada hledá viníka. Ten je napaden nepřiměřeně, nespravedlivě, dokonce někdy i logicky zvráceně “naschvál mi rozbíjíš nádobí po matce” a nespravedlivé osočení rychle zvětšuje rozvratnou náladu, až dojde k rozhádání partnerů. Alespoň jeden se urazí, přestane mluvit a neumí-li někdo na nespravedlivé nařčení zapomenout, neví-li nic o samovolných rozvratných náladách, kterým člověk propadá samovolně a vztah se někdy rozpadne dříve, nežli mohl vůbec začít.

Jsem-li v jedné z rozvratných nálad, ihned to doma hlásím. Nepodceňuji tento jen, protože existuje následující možnost. Přicházím ustaraně nespokojený, správně zalezu a mlčím, jenomže se nakonec naštvu, že se mě nikdo nepokusil rozveselit.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Partnerská hádka II.

Vztah – Partnerství

Zdůrazňuji, že hovořím výhradně o párové hádce v dlouhodobém partnerském vztahu a tentokrát navíc o hádkách týkajících se společných činností. Mají zásadní význam v dorozumívání partner, protože již krátká schůzka nám položí otázku: “Co budeme dělat, kam půjdeme…?”.

Zůstaneme u partnerů s dlouhodobým soužitím a vezmeme si na příklad: Půjdeme na Křivoklát nebo zůstaneme doma? Nikdy – jde-li o společné činnosti v soužití – neopomeňme si položit otázku, do jaké míry chci jet na Křivoklát nebo zůstat doma. Nepokoušejme se řešit neshodou “Křivoklád-domov” z hledislka: “Co je správné?”. Tato otázka obsahuje v sobě totiž výzvu ke sporu a je zavádějící. Všichni si myslíme, že máme dělat jen věci, které jsou správné, a proto, chci-li jet na Křivoklát, řeknu, že je to správné, protože se děti poučí. Principy platící pro vědeckého pracovníka neplatí pro pohodu domova. Pátrejme proto, zda náš spor a hádka nejsou vyvolány v neshodě s naším chtěním.

U kultivovaného páru je princip reciprocity uznáván zcela přirozeně. Dnes se vyhovělo tvému chtění, zítra se vyhoví mému. Manipulujeme-li se “správností”, vzniká labilní, tedy nestabilní situace, kdy onen výmluvnější dokáže cokoliv obhájit jako správné a vše se ve skutečnosti děje podle jeho chtění.

Neshody jakéhokoliv druhu jsou samozřejmě neřešitelné, zaujmu-li “postoj dítěte”: “Jestliže mě má rád(a), vyhoví mi ve všem, co chci.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Partnerská hádka III.

Vztah – Partnerství

Názor je úvaha o čemkoliv, co se nás dvou netýká, například – zda na Moravském poli to jednoduše Přemysl Otakar II. “zoral” a moje partnerka namítne, že se nedalo nic jiného dělat. Naproti tomu je návrh úvaha týkající se uspořádání našeho soužití. Neshodu návrhů nazýváme instrumentální, protože je selháním instrumentální komunikace (vzpomeňte: instrumentální dialog je nástroj k dorozumění o součinnostech). Neshoda návrhu je tak vysoce pravděpodobná, že to až děsí. Vyhovím-li návrhu druhého, jsem ohrožen míněním, nejenže ho poslouchám, ale navíc, že nejsem respektován, oceňován a dokonce, že jsem považován za hlupáka, který ničemu nerozumí.

Není-li člověk poučen, má přirozený sklon se komunikačně mstít, a to znamená, že nebylo-li dnes po mém, příště schváleně budu navrhovat něco jiného, i když s tebou budu souhlasit. Toto rozhodnutí probíhá někdy mimovědomě. I dva slušní lidé jsou takového postupu schopni, protože – opakuji – nepoučeni – mají dojem, že se jim děje křivda. Uvážíme-li že například je téma neshody: “Jak si zařídíme byt?” má nespočet správných řešení, je hádka objektivně přirozenější, než přátelská dohoda.

Ukazuje se, že řetězení instrumentálních hádek vede k tak zvanému rozvratnému stavu párového vztahu, kdy emoce (city) začnou chaoticky fungovat a láska se vysloveně ze dne na den změní v nenávist, někdy i účinkem nepatrného bezvýznamného podnětu. Jednou z obran je, naučit se rychle usmiřovat.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Partnerská hádka I.

Vztah – Partnerství

Hádka je přirozeným důsledkem nezvládnutí rovnoprávnosti v páru. Může být nebezpečím ohrožujícím vztah zejména v případě, že si partneři neuvědomují, kdy je hádka vedena o věci podstatné a kdy nepodstatné.

Hádka v rovnoprávném mileneckém i manželském páru, je jak vychází najevo, přirozeným důsledkem nezvládnutí rovnoprávného páru.

Hádka začíná neshodou, buď v názoru nebo v instrumentáním návrhu. Rozdíl mezi názorem a návrhem bude vysvětlen později. Tentorkát použijeme zcela triviální příklad: partneři ve vážném vztahu se neshodují v názoru, zda bude v určitou jednu konkrétní neděli lépe navštívit hrad Křivoklát nebo také jednou nejezdit nikam a být doma. Povšimněte si, že z objektivního hledisla je vskutku absolutně lhostejné, zda pojedeme na Křivoklát, či zda zůstaneme doma.

Vyzrálí partneři v klidném stabilizovaném stavu jsou schopni a ochotni tuto skutečnost uznat, ale nezvládnou jakýsi prastarý dorozumívací virus, že vyhovět návrhu druhého a zasklát návrh vlastní je cosi jako porážka. Čím je menší množství přátelství mezi partnery, tím začne být tento virus agresivnější a nutí partnera, aby započal nebezpečnou dorozumívací hru: prosadit vlastní návrh.

Z neshody vznikne spor a z neschopnosti zbrzdit spor vznikne hádka. V hádce se změní vzájemný postoj partnerů v tom smyslu, že už nejsou soustředěni na to, zda půjdeme na Křivoklát či zůstanou doma, ale výhradně chtějí zvítězit svým návrhem, protože neprosadit svůj návrh se začne považovat za podřízenou pozici. Vzniká následující významné ohrožení vztahu: Jede se na křivoklát podle jeho návrhu, takže já ho vlastně poslouchám”.

Rozebírejte si své hádky a pátrejte, zda neshoda v něčem zcela nevýznamném vás nevedla k hloupému závěru, že “já ho vlastně poslouchám, jsem jeho služka a tak to tedy ne…”.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Provinění ve vážném vztahu III.

Vztah – Partnerství

Napadne-li nás že ten druhý se na mně provinil, zkoumám vždy, ve které základní proměnné vztahu to bylo. Minule jsme hovořili o provinění “na lásce” a provinění “na sexualitě”. Zbývá nejdůležitější provinění a to “soužití a dorozumívání”. Zatímco provinění v lásce a sexualitě jsou ze všech hledisek problematická provinění, jsou provinění v soužití a dorozumívání dosti přesně určitelná.

Provinění v soužití ovšem můžeme uznat jedině, mají-li partneři jednotlivé složky soužití uspořádány dohodou a současně mají zajištěno, jak se zachovají, pokud nastane něco, co v dohodě (úmluvě, smlouvě) obsaženo není. Proviněním je pak jedině nedodržení úmluvy. Je svým způsobem strašné a současně pro vztah paradoxní (neřešitelné), že provinění lze trestat jedině odvetou. Ovšem nikdy pokud se něco stane poprvé. Odveta je na místě, pokud ten druhý své provinění na soužití opakuje (nedodrží dohodu, ač byl upozorněn, že už ji jednou porušil). Má to početná úskalí, například je zřejmé, že úmluvu nebude dodržovat méně závislý partner, zatímco závislejší se bude obávat provést odvetu. A tak mlčky trpí a otročí. A v tom je celé to nebezpečí rovnoprávného páru, že neobsahuje příliš mnoho neřešitelností, závislých mimo jiné na morálce partnerů a ta se, jak víme, dokáže měnit.

Zvláštním proviněním je neumět se dorozumívat. Vést rovnoprávný dialog je umění, a proto provinění v dorozumívání je obvykle neobratnost, neschopnost, neznalost. Výsledkem takové neschopnosti je hádka při jakékoliv neshodě. Aby se manželé nehádali, musí být zacvičeni, nestačí poučení. Takže budiž pochváleno každé manželství, kde se manželé naučí smířit se po každé hádce v průběhu dvou hodin.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Provinění ve vážném vztahu II.

Vztah – Partnerství

Připomeňme si, že vážný vztah je určen třemi proměnnými a jedním regulativem.

  1. Láskou milující přibližně po jednom roce známosti znaky lásky manželské, nikoliv milenecké.
  2. Soužitím. Nezáleží na formě soužití, kterou jsme zvolili.
  3. Sexualitou, to jest vzájemným sexuálním porozuměním až po úplné neporozumění.
  4. Dorozumíváním, jež tři výše uvedené proměnné reguluje. Je regulativem manželství jako společenského jevu.

Je vhodné, pokud chceme druhého obvinit, uvědomit si, ve které položce nastalo pochybení, nejlépe chyba. Zkoumejme vždy vše, co nám připadá jako vina, nejdříve z hlediska chyby.

Povšimne-li si žena, že její partner muž už tak nehoří, jako kdysi, usoudí jednak zkratkovitě, jednak z neznalosti, že muž se provinil tím, že už jí tolik nemiluje.

Pokud mě můj partner přestává milovat, je to důsledek vždy dvou závažných okolnostní a to, že já, nikoliv on, jsem nějak pochybil, a potom je to důsledek partnerské milostné lásky, která se, jak už víme, ve svých projevech mění.

Považujeme-li žhavou mileneckou lásku za jedině přípustnou formu lásky, budeme jednoho dne zaskočeni a bez ohledu, zda se mýlíme, či nikoliv, budeme hodnotit úbytek lásky druhého jako provinění. V lásce se lze provinit snad jedině tím, že tvrdím, že miluji milenecky, zatímco miluji manželsky. Jenomže proč to dělám? Především proto, abych udržel vztah, protože mně na něm záleží.

Platí, že v lásce mohu vyhrát nebo prohrát a prohra není přece provinění toho, kdo vyhrál.

Totéž platí o sexualitě v dlouhodobém vztahu. Nikdo nemůže za to, že po dvou letech vztahu to není takové jako na počátku. Obviňovat tu znamená nutit druhého, aby se vymlouval a model: obvinění – výmluva, vyvolá hádku, kterou obvykle neumíme zakončit.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Provinění ve vážném vztahu I.

Vztah – Partnerství

Minulé “vyčítání” nás přivedlo k nesmírně závažnému problému, totiž provinění ve vztahu. Rád bych každého přesvědčil, že provinění, byť zjevné a prokázané, nesmí vést k lamentujícímu vyčítání. Nic se nevyřeší, jen se vzájemně zprotivíme.

Pro řešení viny a trestu má společnost policejního vyšetřovatele, státního zástupce, soudce, obhájce a případně ještě soudního znalce. Máte takové instituce doma v manželství nebo v jiném dlouhodobém vztahu? A uvažte, že v minulém století se v našich zemích pevně zakotvil vztah ve formě rovnoprávného páru, kde bez přítomnosti třetího, tak zvaného svědka události, můžeme sice konstatovat jistá provinění (manžel přišel o dvě hodiny později a byl opilý), ale podle jakého právního kodexu máme posuzovat míru provinění a podle jakého vzoru máme trestat? A co když manžel svou vinu popře anebo, co když prohlásí, že podle zvyku v jeho rodišti směl muž přijít z hospody, kdy chtěl.

Je vhodné být v otázce provinění v manželství více znalý, protože naprostá většina krizí vzniká právě na základě toho, že jeden druhého nařkne, že se nějak provinil. Všichni do jednoho vycházíme z tak řečeného deontologického hlediska, to jest představy “co býti má” nebo jinak také “co je správné, aby bylo”. A v tom začíná drama manželství, že ani odborníci to nevědí přesně a manželé se mohou v mnoha hlediscích od sebe lišit. Má například žena právo “seřvat” muže, protože jí znečistil ubrus?

Ztráta orientace v tom, co se má a nemá vede vždy k nějaké závadě dorozumívání, právě jako je vyčítání nebo vůbec hádka

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Hod mincí

Vztah – Partnerství

Základní rozlišení manželského dialogu je na instrumentální a neinstrumentální.

Instrumentální dialog se nazývá proto instrumentální, protože je instrumentem, nebo-li nástrojem dorozumění o součinnostech manželů. Týká se především toho, jak uspořádat jednotlivé složky soužití (domácnost, péče o dítě, finanční hospodaření rodiny a volný čas). Tento dialog, to jest dialog instrumentální, mezi manželi veden být musí. Tak například dialog o tom, zda koupíme či nekoupíme auto a jaké auto, musí být předem dohodnuto, protože nákup auta řadíme mezi finanční hospodaření rodiny. Tentokrát nám jde o to, co dělat, když manželé nejsou schopni dohodnout shody ve svých návrzích. Nepoučení manželé se okamžitě pustí do konfrontační hádky a pokoušejí se svůj návrh prosadit. Kdo návrh neprosadí, cítí se být poražen a aniž by si to přímo uvědomoval, bude v budoucnu jakýkoliv návrh partnera vetovat.

Protože při neshodě nelze obvykle objektivně posoudit čí návrh je lepší a protože obvykle shody být nakonec dosaženo musí, mají se manželští partneři smířit s myšlenkou, že někdy, kdy se rozhoduje mezi dvěma návrhy, je lépe hodit si mincí, nežli se celý den hádat a bojovat za svůj návrh. Hod mincí představuje nahodilost právě tak, jako je vůbec nahodilý lidský osud.

Při instrumentálním rozhodování je ovšem možné chápat hod mincí vždy jen jako krajní řešení. Vždy je ale kvalitnější, nežli se hádat a znepřátelit.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Párové dorozumívání

Vztah – Partnerství

Hádat se, kdo má a nemá pravdu, patří k lahodným občerstvením manželského dorozumívání. Slovo “pravda” bylo jednak zneužito, jednak znehodnoceno. Existuje vědecká pravda, pravidvé svědectví a pravdomluvnost. Všechny ostatní “pravdy” jsou filozofické a někdy nejsou ani srozumitelné. Například “žít v pravdě” je často užívaná metafora, která mně toho příliš neříká.

Ve vážném vztahu muže a ženy má obvykle největší význam ta třetí pravda, zvaná pravdomluvnost.

Je nutné rozlišovat lež jako něco ošklivého a nemluvit pravdu, kdy není jednoduché posoudit, do jaké míry vzniká zlo. Nemohu přece zloději říci, kde mám uschované peníze jen proto, abych mluvil pravdu, nemohu kamarádovi říci, že si vzal ošklivou manželku a nemohu se šťastné matce podívat do kočárku a říci “Vy máte ale ošklivé dítě, s kým ho máte?”. To jsou samé nepravdy, tak řečené zbožné lži, kdy pravda by byla urážlivá a nevkusná.

Pravá odsouzeníhodná lež je, pokud nemluvím pravdu ve svůj prospěch na úkor někoho jiného. To je špinavé a ohrožující.

Jsou případy, kdy třeba vím, že manžel se zdržel v hospodě s kamarády a přesto se ho zlým arogantním způsobem zeptám: “Kdes byl?!” To jsou tak zvané imperativní otázky, kdy mi jde o to druhého zmasakrovat a přinutit, aby lhal. Vím-li, že manžel byl v hospodě a dopustil se přestupku, že přišel pozdě, je lépe konstatovat: “Čekala jsem na tebe, bála jsem se o tebe, trpěla jsem”. A dost! Ani slovo navíc. Buď mu to dojde, nebo je k ničemu.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Manželský příběh

Vztah – Partnerství

Cokoliv se v manželském životě stane, vytváří manželskou událost. Zdrží-li se manželka u kamarádky, manžel na ni čeká a ona se nějak nevěrohodně vymluví, takže se manželé pohádají, došlo k manželské události řešené hádkou. Takovou událost označujeme jako “zápornou”. Byla ohrožena stabilita soužití a rozkolísaly se emoce udržující právě onu stabilitu vztahu.

Každá manželská událost se odehrává ve dvou odlišných prostorech: v prostoru bdělého vědomí a v prostoru chování. Jestliže se s manželkou hádám, pak se k ní nepřátelsky chová a v našem vztahu začnou převažovat záporné emoce. Hádka je klasická záporná manželská událost, ohrožující manželství nárůstem rozvodových výhrůžek a to především v manželstvích, kde se manželé nedokáží dostatečně včas usmířit. Opakuji, že v normálním manželství se mají manželé umět usmířit během nejvýše dvou hodin.

Usmíření je ovšem také manželská událost. Projevuje se rovněž jednak v našem bdělém vědomí, jednak v našem chování. Hádka a usmíření, dvě manželské tak zvané spjaté události, vytváří manželský příběh. Je důležité, aby se manželé soustředili na to, aby měl manželský příběh “dobrý konec”, aby se nenarušila manželská láska.

Každý manželský příběh má svou románovou kostru a odborný (matrimoniální) popis. Výrok: “Manželé se pohádali, protože manželka přišla pozdě od kamarádky, ale záhy se usmířili” je románový popis určitého manželského příběhu. Odborný popis by zněl: “Manžel je nadměrný anomální žárlivec, hned vyvolal manželskou hádku, kterou manželka neuměla zklidnit, takže hádka trvala pět hodin a manžeké šli spát ve znepřáteleném vztahu”. Je prospěšné, pokud se manželé naučí popisovat své příběhy románově, ale i odborně.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.