Ing. Karla B., Horšovský Týn

Již víme, že naše nezprostředkované seznamování je záležitost historicky krátká. Namlouvání a výběr podle milenecké lásky trvá sotva od počátku 19. století. A budiž řečeno, že se značně podílí na současné „pasece“ rovnoprávného párového manželství, protože naší „milenecké lásce“ se dala naprostá priorita. Právě v onom romantickém 19. století se vymýšlely milostné příběhy a z nich vznikající šťastná manželství. Stanovila se tím naivní lineární kauzalita, že jen z velké milenecké lásky vzniká šťastné manželství. Je zajímavé, že právě spisovatelským velikánům 18. a 19. století romantické vztahy s nezprostředkovaným namlouváním vůbec nevycházely.

Uvažme milostný život Jana Nerudy, nestoudně vlastní ženou podváděného Jaroslava Vrchlického, krutě trýzněného Viléma Mrštíka a další, ne-li skutečně všichni. Domnívám se tvrdit, že psali právě o tom, po čem toužili, ale co jim nevycházelo. A tak se vše dařilo alespoň v románu. I  realistický román je svým způsobem pohádka. Ukazuje se, že dominance „divoké“ milenecké lásky má svůj vrchol už dávno za sebou. A my znovu běžně zahajujeme své vážné vztahy zprostředkovaně přes seznamku, pokud možno s konzultací odborného pracovníka.

Vybírám-li si partnera totiž podle svých pocitů, jak se mi zlíbí, dopouštím se nesmírně závažné chyby, protože v páru dochází velice brzy k „znelíbení“ toho, kdo se mi původně líbil. A proč je tomu tak, víme již z ostatních článků.

Zprostředkované seznámení nám rozšiřuje výběr, jehož kvalitu si ovšem musíme ověřit průběhem následného vztahu. Pouliční seznamování mělo svoji určitou romantiku, ale dnešní vylidněné ulice, „degenerace“ diskoték, ale i plesů a slavností ztrácí povahu klasického korza k seznámení, protože tam chodí buď lidé spárovaní nebo takoví, co vážný vztah nehledají.

(c) Oto Kronrád. GRAND^® (8.9.2000), Deníky VLP (3.10.2015)

Ing. Karla B., Horšovský Týn

Zprostředkované seznamování bylo až do počátku první světové války a částečně i za první republiky zcela běžnou věcí. Lidé se tehdy seznamovali téměř bez výjimky podle velikosti movitého majetku. Často ihned po narození dítěte bylo zřejmé, koho si dotyčný nebo dotyčná může vzít. Vlastní vůle seznamovaných lidí nehrála žádnou roli. Přesto díky přísné výchově a vysoké morálce téměř nedocházelo k rozvodům. Velkou roli zde sehrály i církve, zejména katolická, které rozvody neuznávají.

Seznamování tehdy zprostředkovávali dohazovači a dohazovačky. Byli to většinou velmi vážení lidé, na vysokém stupni společenského žebříčku, s bohatými zkušenostmi a také docela dobrým odhadem pro výběr partnera. Protože neexistovaly moderní dopravní prostředky, nebyl také příliš velký okruh potencionálních partnerů.

Od té doby se ale perspektivy našich neseznámených značně vylepšily a výběr partnerů se hlavně díky rostoucí migraci značně rozšířil. Dnes se seznamování uskutečňuje již nejen v zájmových kroužcích, při společenských setkáních nebo na ulici, ale lze použít i služeb profesionálních seznamovacích agentur, nejlépe tzv videoseznamek.

(c) Oto Kronrád. GRAND^® (8.9.2000), Deníky VLP (10.10.2015)

Karel H., Strakonice

Nejjednodušší seznámení měli podle Bible Adam s Evou. Jednak žili v ráji, kde neměli žádné starosti a protože byli sami dva, neměli ani problémy s výběrem partnera. Jakmile začalo lidí přibývat, začaly se objevovat i problémy.

Zpočátku nebyly nijak veké, protože historie nás učí, že pravěcí lidé žili v tlupách sdružujících se většinou na jednom místě a dá se proto očekávat, že ani v tomto případě neměli mnoho partnerů na výběr. Jednalo se totiž především o příslušníky vlastní tlupy. Určitou výjimkou mohlo být setkání s jinou tlupou při hledání nového místa k životu a tehdy mohli nastat tři problémy. V prvém z nich se obě tlupy bojově střetly a pak vítězná tlupa brala vše, tedy i pozůstalé příslušníky porobené tlupy obojího pohlaví. Ve druhém případě se obě tlupy navzájem velikým obloukem vyhnuly a nic se nestalo. Konečně ve třetím případě se patrně obchodně založené tlupy setkaly, vyměnily si nějaké věci, které tehdy představovaly majetek a při té příležitosti patrně i příslušnice ženského pohlaví.

Dokud se lidé zabývali lovem jako hlavním způsobem obživy, nic je nenutilo, aby se shromažďovali ve větších celcích, naopak by to mohlo vést k „vylovení“ daného teritoria. S přechodem k zemědělskému způsobu života dochází k velkým změnám.

Jednak se lidé museli usídlit v blízkosti obdělávané půdy, jednak muselo dojít k rozvoji výměny produktů, protože v každé oblasti se nedalo pěstovat všechno. S tím samozřejmě souvisí rozvoj tržišť, z nichž vznikla starověká města. Ve městech se pak hromadili lidé a seznamování bylo podstatně snazší. Odhaduje se například, že už několik tisíciletí před začátkem letopočtu při stavbě pyramid v Egyptě se muselo na jednom místě soustředit (včetně rodinných příslušníků) až sto tisíc lidí. Je pochopitelné, že při takové kumulaci obyvatelstva byla pravděpodobnost nalezení vhodného partnera velmi vysoká.

S dělbou práce a rozvrstvením společnosti ale došlo k tomu, že se zase poněkud zmenšily možnosti uzavírání trvalých vztahů mezi různými partnery. Už ve středověkém Římě platilo, že se lidé z různých vrstev společnosti museli striktně spojovat navzájem (pokud se jednalo o svobodné občany). I otroci vlastně měli šanci žít spolu pouze jen v případě, že patřili stejnému pánovi.

(c) Oto Kronrád, 8.9.2000. GRAND^®(8.9.2000), Deníky VLP (17.10.2015)