Skriptum grandologie IX.

Seznamování – namlouvání / Vztah – milenectví

mgr-oto-kronradVěta: („1. věta Kronrádova“): Nezájem, nezájem, nezájem!

Věta: („2. věta Kronrádova“): První schůzka by neměla trvat déle než hodinu!

Definice: Hledání partnera (partnerfinding) je spojení v čase 2. a 3. období Kronrádova spektra, tedy doba od počátku období výběr partnera do ukončení období namlouvání.

Poznámka: Do definice hledání partnera zahrnujeme nejen 2., oranžové období výběru partnera, ale i 3., žluté období namlouvání. Je to proto, že v oranžovém období ještě nevíme jistě koho si zvolíme a ve žlutém období ještě nevíme, jak bude náš partner reagovat na naše podněty přízně v období namlouvání. Ve žlutém období ještě s partnerem nemáme ani intimní styk a proto bychom neměli ani negativně reagovat na další projevy přízně od dalších potenciálních partnerů. Teprve prvním intimním stykem s vytipovaným partnerem přechází žluté období do zeleného s naše 1. etapa seznamování přechází do 2. etapy vztahu podle Kronrádova spektra.

Definice: Vztah – milenectví (relationship – lovely relationship) je čtvrté (zelené) období Kronrádova spektra, období specifického chování k partnerovi, které začíná zpravidla prvním intimním stykem a trvá až doby přechodu vztahu do období partnerství nebo rozpadu.

Poznámka: Milenectví je v romantických představách všech zamilovaných i nezadaných to nejkrásnější období, které by podle těchto představ nemělo nikdy končit. Skutečnost je ale zcela jiná, protože milenectví je období trvající zpravidla jen po dobu asi tří měsíců až jednoho roku. V ideálním případě přechází k jeho postupnému přerodu do partnerství (asi v 25 % případů), zcela výjimečně kamarádstvím bývalých partnerů (asi v 5 % případů), jinak vždy končí definitivním rozchodem partnerů (asi v 70 % případů).

(c) Oto Kronrád, Miroslav Plzák, GRAND® 1993-2016, Deníky VLP (7.5.2016)

Zklamání

Seznamování – Namlouvání

Zklamání je vždy důsledek nadměrného očekávání, je to zbytečné nenaplnění našich nadějí. Je to provázeno mnohdy zbytečnou lítostí, zlostí nebo smutkem. Při zprostředkovaném seznámení je prvotní zklamání při prvním kontaktu téměř zákonité.

Každý jistě uzná, že videoseznamka GRAND zmenšuje nebezpečí zklamání při setkávání dvou potenciálních partnerů na tu nejmenší dosažitelnou míru, protože svého partnera vidíme nejen na fotografii, ale poznáváme i jeho tak zvanou základní pantomimiku. Vidíme, jak vypadá, poznáváme jeho základní gesta, slyšíme také, jak mluví nebo jak uvažuje.

Všichni klienti videoseznamky by si ale měli uvědomit, že člověk, ač jinak zbytečný pesimista, očekávající jen katastrofy, v tom případě, kdy si chce namluvit partnera pro vážný vztah, o svém partnerovi sice pochybuje, ale jen prvoplánově. Za obavami se skrývá ničím nepodložená naděje, že námi vybraný partner bude úžasný. A on je zatím jen normální, stejně jako my všichni. Vlastně ani nevím, kdo nás stále poučuje, že partner má být mimořádný a vztah s ním ještě mimořádnější.

Řekl bych, že teprve dvouhodinový rozhovor a nebo spíše nejméně dvě setkání nám dají za pravdu, zda naše zklamání bylo, či nebylo na místě.

Každý si jistě odvodí poučku pro život, že stanovit si velká očekávání, bažit po ohromném překvapení nás zbytečně ohrožuje a působí nám drtivá zklamání.

Stačí například chtít, aby syn byl klavírní virtuos světového kalibru a můžeme být zklamáni na celý život, má-li sice šikovné ruce, ale na truhláře, a ne na klavír.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Co se mi líbí a co mi chutná

Seznamování – Namlouvání

Hovory na témata „co se mi líbí“ nebo „co rádi jíme“, apod. slyšíme v každém partnerském dialogu. Patří do kategorie tzv neinstrumentálního dialogu – vlastně nejde o nic. Přesto se v současnosti dokáží lidé pohádat kvůli nějakému filmu nebo kvůli televizní inscenaci, že se jednomu líbí a druhému naopak.

Máme sklon prohlašovat, co se mi líbí, co je hezké, zdařilé, co mi chutná, že je dobré a správné. Je to všechno otázka vkusu a ani ten nemusí být mezi partnery shodný. Ani dva odborníci se neshodnou v estetickém hodnocení uměleckého díla.

Aby se problém vkusu nestal jádrem konfliktu, je nutné, aby lidé věděli, že pro existenci páru je naprosto nerozhodující, do jaké míry se shodují v otázkách vkusu, ať již uměleckého nebo kulinářského. Mylná je domněnka, že mají-li dva partneři různý vkus, tak se k sobě nehodí. Tvrdohlavé, neústupné hádky na základě rozdílnosti vkusu, se stávají pak rozvratné. Neuhájit svůj vkus je považováno za porážku. Z toho důvodu je podstatné mít toleranci ke vkusu toho druhého partnera. Tobě se líbí Kmoch a mně Ježek. Z toho pro nás dva nic nevyplývá, přesněji řečeno nemá vyplývat. A aby nevyplývalo, máme svůj vkus dávat najevo ohleduplně a smířlivě. Například řekmene: „Tento obraz se mi líbí, ale příliš tomu nerozumím, takže možná se jiným nelíbí…“. Dávám tak najevo, že nelíbí-li se mé partnerce, nic z toho nevyplývá.

Znovu opakuji, aby partneři při výběru partnera příliš neusilovali o shodný vkus. Aby nepříliš nehájili, co se jim líbí a co jim chutná. Hovory na téma vkusu mají sklon se vracet a ustavičným oponováním kazí partnerskou atmosféru.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

O čem si povídat II.

Seznamování – Namlouvání

V minulé kapitole jsme upozornili, že rozhovor není věcí snadnou ani mezi dvěma milenci. Jsme totiž různě výřeční. Ženy, jak se zjistilo, vyřknou za den třikrát až pětkrát více slov nežli muži. V mileneckém údobí ponechme mluvít dívku nebo ženu, pokud se jí chce.

Středem dorozumívání není vyznávání lásky. Naše „miluji tě“ nebo „mám tě rád“ nemůžete říkat ustavičně jako papoušek. Důležitější je vyprávění, a to o svém dětství a mládí a pak poslouchat o tom, co se stalo nebo mohlo stát. Musíme se naučit naslouchat, pokud druhý vypráví a obratně mu sdělit, co nás nudí a co naopak. Vyprávět mohu o svých rodičích, prarodičích, sourozencích, spolužácích, správné by bylo i vyprávět o svých bývalých láskách.

Druhou formou mileneckého dialogu je diskuse o názorech. Obsahem jsou: film, divadlo, koncert, výstava, televize nebo rozhlas. Za tím účelem je vhodné navštěvovat různá představení společně a pak je hodnotit. Ale pozor! Hrozí hádka z neinstrumentálního dialogu. Na tom, jak se vám líbil například nějaký film, se mnohdy neshodnou ani profesionálové. Užívejte tedy zdvořilostní předznamenání, jako například: „Já filmu moc nerozumím, ale mně se film líbil“. Když se partnerce nebo partnerovi nelíbil, nezapomeňte dodat: „tak to je správné, že existují na jednu věc různé názory“.

K diskusím o názorech patří i diskuse o tom, co mi chutná, tedy nejen, co se mi líbí.

Nikdy nezapomínejte na zologickou zahradu a návštěvy hradů a zámků. Obojí poskytuje prostor pro výměnu souladných názorů.

Platí zásada, že nepatří k sobě jen lidé, kteří mají stejné názory, ale ti, kteří se dokážou vyrovnat s tím, že se názorově liší, kteří dokáží tolerovat názory druhého.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

O čem si povídat I.

Seznamování – Namlouvání

To není okrajový problém milenců, ale naopak zásadní a ústřední. Milenci se scházejí v průměru obden. To je náš republikový průměr a chodí-li spolu půl roku, objevují se první dorozumívací nesnáze.

Milenci spolu tráví třeba 4-5 hodin, sexualita trvá řekněme 2 hodiny, ale co potom? Zpočátku je to bez obtíží s výjimkou, že milencem je vrozeně zamlklý muž. Obvykle říká, že už tatínek byl takový.

Řeč je nositelkou informací. Obsah řeči ale není informace. Informací je výhradně jen to nové, co je v řeči obsaženo, co jsem nevěděl. Řeknu-li, že venku prší, pak věta „venku prší“, je nositelkou určitého množství informace, jen pokud jsem nevěděl, že venku prší.

U milenců nejde ani tak o výměnu informací, jako o tak zvaný dekór, nebo-li ozdobu dialogu. Milenecký rozhovor neustále musí sršet, ale nikomu se nepodaří, aby sršel stále! Už v období milenectví se máme učit přátelskému mlčení. Jdeme-li na rande, nesmí být považováno za urážku, nese-li si muž nějaký časopis a žena rovněž.

Usednout na břehu lesního potoka a číst si v přátelské svornosti je umění, které se nám bude hodit v manželství. Jít na rande s wolkmannem není nic asociálního. Jeden poslouchá Bob Dylana, druhý čte o Wimbledonu. V tom není chyba. Představa, že si mají milenci stále vyznávat lásku je falešná a má dosti chmurné následky. Nelze tak ovšem zaplnit celou volnou dobu schůzky – je opravdu nutno promluvit. A o čem? O tom si povíme v další kapitole.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Vyznání lásky

Seznamování – Namlouvání

Mnozí lidé ani netuší, jak mnoho ve svém životě napodobují život špatných i dobrých televizních inscenací. V televizní inscenaci nelze ukázat vnitřní život člověka, lze jen tento vnitřní život zobrazit na televizní obrazovce a mnohý autor si lásku zjednodušuje tím, že si milenci a manželé neustále říkají, jak se milují nebo jak se mají rádi. A tak vznikne jedna z nejhloupějších výčitek tohoto století: „je smutné, jak dlouho jsi mi už neřekl, že mě máš rád“.

Lásku není třeba pořád vyjadřovat slovy. To je trapné a zbytečné pentlení tak významného citu. Jedině chováním, pantomimikou a z toho především pohledem a tak zvanou prozódií řeči, to je její správnou intonací, vyjadřující pozitivní, láskyplný vztah.

Samozřejmě, že nejvýznamnější vyznání lásky je chování vyjadřující starost o partnera. Tak třeba, řekne-li manželka svému muži: „Najez se, aby ti to nevystydlo“, má ho jistě ráda, protože jí záleží na tom, aby byl zasycen, a dokonce teplým jídlem.

Zkoumali jsme mimořádně vysoký účinek na manželskou lásku, řekne-li manželka manželovi, který právě přichází: „Sedni si, najez se a lehni si“, tak takovou ženu muž jen zřídka kdy opouští.

Ženu pohladí, řekne-li jí muž například: „něco Ti povím, Marie, ty jsi na tom mnohem hůř než já, víc se nadřeš“. Manželka se jen zatetelí blahem a tiše si šeptá, že si vybrala správného chlapa.

Dává-li manžel rodině výplatu a ponechá si jen menší kapesné, má rodinu a tedy i ženu rád. Jako když žena vykonává onu druhou směnu doma, je-li zaměstnaná.

Takže řekněme – občas kytičku, dvakrát do roka vyslovit ono „mám tě rád“, ale jinak láskyplné a duchaplné vzájemné chování.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Pantomimika

Seznamování – Namlouvání

Pantomimika je řeč těla. Neovládáme ji plným vědomím, „uklouznou“ nám gesta, manýry a často zapomeneme, že ten druhý si jich ovšem povšimne, zakóduje si je a reaguje na ně.

Lidské dorozumívání je jinak vždy a za všech okolností dvojkolejné: verbální (řečové) a neverbální (pantomimické).

Je důležité vědět, že ona neverbální složka má dvojí funkci. Jednak dodává řeči ten pravý význam. Uvažme, jak rozmanitě se dá vyslovit věta „Ty jsi můj osud“. Vstřícně i nevstřícně. Jednak ovšem vždy signalizuje, jaký máme k sobě vztah. Takže mohu říci „Ty jsi můj osud“ a pantomimicky dodám, že tím mám na mysli, že je to fajn, že tě mám a že jsi můj osud, ale musím se vyhnout škodolibé ironii (mimická intonace), protože jinak nám vyjde že jsem skutečně rád, že tě mám, i když někdy … darmo mluvit. Dobrému spisovateli dá právě největší práci, aby slovem psaným popsal, jak je nějaký výrok míněn.

Při seznamování je vlastně prvním krokem dívčí koketérie, která se má uchovat i při zprostředkovaném seznámení, kdy určitou pantomimikou dává žena najevo, že partnera „bere“ třebaže to dlouho neřekne. Koho to zajímá, pak nechť ví, že „chování párové“ a „párové dorozumívání“ je spojeno zpětnou vazbou: chování ovlivňuje dorozumívání a dorozumívání ovlivňuje chování.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Inverzní seznámení

Seznamování – Namlouvání

Před několika desetiletími jsme se seznamovali výhradně klasicky. Nejdříve jsme dívku oslovili, pak jsme ji pozvali na schůzku, na té schůzce jsme se jí všelijak necudně dotýkali a teprve potom jsme se pokoušeli o pohlavní styk.

Přibližně po druhé světové válce se to u nás v některých případech zcela obrátilo, invertovalo. S dívkou jsme se velmi brzy vyspali a když to klaplo, začali jsme s ní chodit.

Ty války s tíím vším nějak souvisí, protože podle životopisu Štefana Zweiga i po první světové válce trvalo krátce vysoce nemorální období nejen s inverzním seznamováním, ale v Berlíně ve dvacátých letech 20. století se odtajnila homosexualita. Berlínské kabarety byly najednou plné nahých tanečnic a dařilo se i transvestitům.

Věřte mi, že je úplně lhostejné, volíte-li klasické nebo inverzní seznámení, a to jak u zprostředkovaného i nezprostředkovaného seznámení. Představa, že se mohu se svobodným děvčetem nejprve vyspat a pak si ji teprve namlouvat půjde někomu proti srsti, ale zcela zbytečně, protože pohlavní styk přestal být už dávno znakem vážného vztahu.

Na základě dosavadního vývoje usuzuji, že se bude v budoucnosti pohlavní styk posunovat dopředu a dojde k němu daleko dříve než v 19. století, kdy mít nemanželské dítě bylo pro matku ostudou a kdy si nevinně narozené děti z nemanželského lože vytrpěli své.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Opačné postupy seznámení

Seznamování – Namlouvání

Existují případy seznámení, ve kterých je vážný vztah zahájen zcela opačně, nežli překonáváním tří bariér seznamování (oslovení, schůzka, milostný projev). Stane se, že po sobě dva partneři zcela náhle a neodbytně zatouží sexuálně. A to v každém věku.

Endokrynologie udělala zase od počátku devadesátých let minulého století krok vpřed a zjistila, že chemické atraktanty, jinak řečeno chemické signály, které k sobě přitahují jedince opačného pohlaví, existují i u vyšších savců, včetně člověka. Až doposud byly známy tzv. feromony jen u hmyzu. U člověka působí také, a to mimovědomě.

Necítíme je jako nějaký pach, či vůni, ale jakmile se rozehraje ten sexuální aparát působící sexuální touhu současně u muže i u ženy, může začít i vážný a dlouhodobý vztah pohlavním stykem již v prvních hodinách seznámení. Nic nebezpečného se neděje, je-li dodržena především řádná antikoncepce.

Takže, stane-li si se, že hned na počátku seznámení dojde k pohlavnímu styku, který se navíc vydaří, doporučujeme přece jen po dobu nejméně půl roku zachovat milenecké chování a vztah milenecky zkrášlovat. Tu jedna kytička fialek, jindy lahvička šampaňského, tu výlet na Karlštejn, tu zájezd na Krétu – jak kdo a samozřejmě podle svých možností.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.

Přirozené vytahování

Seznamování – Namlouvání

My muži jsme se vývojově příliš nezměnili. Jsme furianty, vytahujeme se, hrajeme si na drsné frajery. To je v nás a ženy to vědí. Jenomže jak jsem zjistil, jedno nevědí: když se muž přestane před ženou vytahovat, jak „utřel“ svého nadřízeného, přestane ji chápat jako ženu.

Jenomže je vytahování zjevné a skryté. Zjevné je nesnesitelné, komické, až kašpárkovské. Je ale odnaučitelné, zatímco skryté ženě nepřekáží, ženě lichotí, že si vzala frajera, ale umět se vytahovat skrytě je nesnadné. Muž třeba řekne ženě: nedovedli si poradit, tak jsem jim řekl …, poslechli …, a jak to funguje. Intonace musí být neutrální, nenápadná, jako by o nic nešlo.

V seznamování, zvláště pak v tom našem – zprostředkovaném, to hraje svou významnou roli. Oba partneři chtějí vzbudit na první pohled ten nejlepší dojem. Žena se naparádí, muž se začne vytahovat. Vytahuje-li se zjevně a hloupě, žena ho začne okamžitě chápat už jen jako nouzového partnera. Ono už samo úsloví „na mě si hned tak někdo nepřijde“, vzbuzuje u žen milosrdný úsměv.

Žena musí být pozorná a řekne-li jí muž, že na něho si hned tak někdo nepřijde, má reagovat slovy: „Já vím.“, ale může si myslet své.

Autor: Miroslav Plzák, S kým dál…?, vydalo nakladatelství a vydavatelství seznamovací agentury GRAND®, Praha 2000.